Empatie – neboli vcítivost, základní rozměr lásky. Empatie stojí námahu. Empatičtí lidé mají zdánlivě komplikovanější život: musejí myslet na víc věcí než ten, kdo se stará jen sám o sebe – ale jsou šťastnější. Mají víc opravdových přátel. Když empatický člověk dává dar, nedává, co by chtěl sám dostat, ani to, čím se chce pochlubit, ale zamyslí se nad tím, jaký dar potěší druhého. Empatický člověk neutrousí jen tak mimochodem slovíčko, jež by druhého zranilo. Mávne rukou nad drobností, která ho štve v chování druhého, když ví, že jeho protějšek to nemyslel ve zlém...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Zahradníci
Tato úvaha je adresována těm, kdo překypují aktivitou. Starají se o církev svatou jako o svůj vlastní pozemek: hodiny tráví u internetu, aby věděli, jaký nový škůdce se zase objevil. A pak se skloní nad klávesnici počítače jako nad záhonek - a plejí a plejí. Mohou být se sebou spokojeni... Nechci být k těmto zahradníkům příliš ironický. Ale trochu ironický přece jen ano!
Partyzánština
Cítím se osobně vinen, že jsem nepochopil význam prorockého činu sochaře Petra Váni a vytrvaleji se nemodlil – tentokrát byla Boží milost blízko a obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí mohla být do Vánoc hotova. Nebude... Nevymodlili jsme si to. „Když mě se nelíbí, že je to taková partyzánština,“ řekl mi jeden dobrý křesťan.
Auto se otočilo jak káča
V jedné knize jednoho kněze jsem četl toto: „... jak jsem jel rychle po dálnici, na náledí jsem dostal smyk a letěl z přivaděče dolů a pak po zamrzlé stráni a auto dostalo hodiny a několikrát se otočilo jak káča a rozbil jsem nárazníky a dveře a zrcátka a dopadl na zmrzlé pole u Pohořelic...“.
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
Letos teprve popáté jsme u nás slavili svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze; teprve 28. ledna 2015 totiž Kongregace pro bohoslužbu a svátosti schválila zapsání tohoto svátku také do českého liturgického kalendáře...