Žijeme v době tolerance. Všeobecně se uznává, že lidé mohou mít různé názory, a přesto žít pokojně vedle sebe. Oficiálně není žádný názor oficiální, ale vzdor tomuto oficiálnímu názoru určité názory oficiální jsou: například že ženy nemají dávat přednost rodině před kariérou, nebo že se potrat sice není nic žádoucího, ale právo na potrat žádoucí je... Nebo že... Nebo... Takových názorů, jejichž představitelé sice nejsou (zatím) upalováni, ale otevřený a rovnoprávný dialog se s nimi nevede, je mnoho.
Žijeme v době keců spíše než dialogu. Ovšem lepší je žvanit, než aby se lidé navzájem zabíjeli.
Velké slovo má ovšem slovo dialog v církvi. Dialog se vede s nevěřícími. Dialog se vede s věřícími jiných církvi i zcela odlišných náboženství – tedy, alespoň teoreticky. Nechci to ironizovat: představitelé Svatého stolce vedou skutečné a skutečně náročné dialogy s různými církvemi i společenstvími a tyto rozhovory přinášejí úžasné plody: kdo by třeba doufal, že někdy dospějeme s luterány k přijetí společného dokumentu o ospravedlnění?
Poněkud hůř nám jde dialog mezi katolíky (jak ukázaly i některé excesy na nedávném synodu) a ještě hůře se daří dialog katolické církve s těmi, kteří se domnívají, že na rozdíl od katolické církve oni jediní jsou ti správní katolíci. Mimo jiného církvi vytýkají, že vede dialog: pravdu máme my a nikdo jiný, tak jakýpak dialog? Tady máš seznam toho, čemu máš věřit, tak uvěř, anebo jdi do pekla...
Je jasné, že Kristovi apoštolové takto nejednali, takto nehlásali a ani takto neuvažovali. Ale také nebyli toho názoru, že názor jako názor – a ten jejich je jen jeden z mnoha. Přečtěme si znovu Pavlovu řeč v Athénách, jako bychom ji četli poprvé, a uvidíme, jak jemně, jak vstřícně – a koneckonců z hlediska evangelizace jak relativně neúspěšně tam svatý Pavel vystoupil. Nic ve stylu: „Tady to máte a koukejte uvěřit.“ Spíše hledání shod, společných bodů a teprve potom svědectví o víře. Ale i tak to byli athénští pohané, kdo dialog se svatým Pavlem ukončili.
I to je součást správného, dobře vedeného dialogu: že jednou skončí – či zastaví se, a všem je jasné, že dál už to nejde. Zabíjet se nemusíme, ale řekli jsme si už všechno... Několik athénských posluchačů se Pavla přidrželo a stali se křesťany. Ostatní ne.