Myslím, že jako křesťané máme milovat své nepřátele. Ale nemáme říkat, že naši nepřátelé nejsou naši nepřátelé. Naslouchejme i varovným hlasům.
Na konferenci, kterou 17. listopadu 2015 pořádala CSI (Mezinárodní křesťanská solidarita) spolu s Občanským institutem, přednášel kromě jiných i John Eibner, vedoucí představitel CSI, který po desetiletí pomáhá křesťanům v Africe a na Blízkém východě; podle jeho názoru do pěti let velmi pravděpodobně žádní křesťané (ale ani jezídi a další menšiny) na Blízkém východě nebudou, buď zemřou nebo uprchnou; přesně tak se tam před několika desetiletími naložilo se židy.
A pan Hassan, syrský konvertita ke křesťanství, který se už 25 let se snaží o smír mezi křesťany a muslimy v Sýrii, Iráku a Kurdistánu, jasně řekl, že v současnosti pokojné soužití mezi muslimy a křesťany tam možné není. Podle jeho slov neexistuje žádný umírněný a extremistický islám. Islám je jen jeden a projevuje se násilně všude tam, kde k tomu má příležitost a možnost.
K tomu několik slov českého kněze, který se tento měsíc v Římě setkal s katolickým biskupem z Benghází v Libyi. Biskup mu řekl, že odmítat násilí na kafirech (nevěřících) může jen vlažný muslim, který svou víru nebere moc vážně (i takoví jsou), ale ti zapálení mají podle něj ve věci jasno. Bible je pro nás křesťany Boží slovo, zdůraznil biskup, ale víme, že byla napsána konkrétními lidmi v konkrétní době a jedno i druhé se v ní odráží. Podle muslimů však byl korán Mohamedovi nadiktován a každé slovo v něm je tudíž nadčasové, platné provždy a absolutně. Je pravda, že v Bibli (Starém zákoně) i v koránu jsou pasáže vyzývající k násilí. Avšak ústřední postavou a příkladem k následování pro křesťany je Ježíš Kristus, který nejen nikoho nezabil, ale vyzýval k pravému opaku a sám se obětí násilí stal. Pro muslimy je ústřední, následováníhodnou postavou Mohamed, který v bojích a při upevňování své politické moci prolil potoky krve.
Ovšem pohanský, vulgární antiislamismus, se kterým se dnes setkáváme, mi trochu připomíná situaci v ČSR po mnichovské zradě. Ne, že by kritici prezidenta Beneše nebo tehdejší kulturní fronty obecně neměli v lecčems pravdu. Ale začalo vyhánění čerta ďáblem...