Relativistická kultura je patologií, která vede člověka k tomu, že využívá druhého a zachází s ním jako s pouhým objektem, ukládá mu nucené práce anebo jej kvůli zadlužení uvrhuje do otroctví. Je to tatáž logika, která vede k sexuálnímu zneužívání dětí nebo k opouštění starých lidí, kteří už nejsou užiteční.
Je to také logika uvnitř skupiny těch, kdo tvrdí: Nechme, aby hospodářství regulovaly neviditelné síly trhu, protože jejich působení na společnost a přírodu je nutným zlem.
Pokud neexistují objektivní pravdy ani stabilní principy kromě uspokojování vlastních tužeb a bezprostředních potřeb, jaké hranice může mít obchodování s lidmi, organizovaný zločin, obchod s drogami, obchod s „krvavými diamanty“ a kůží zvířat, kterým hrozí vyhynutí? Není to tatáž relativistická logika, která ospravedlňuje získávání orgánů od chudých za účelem jejich odprodeje nebo jejich využití k experimentům anebo odhazování dětí, protože nevyhovují přáním svých rodičů? Je to tatáž logika „použij a vyhoď“, která vyrábí množství odpadu jenom kvůli nezřízené touze konzumovat více, než kolik je skutečně třeba.
Nelze si tedy myslet, že politické programy či moc zákona dovedou zabránit jednání, které poškozuje životní prostředí, neboť pokud se korumpuje kultura a není již uznávána žádná objektivní pravda či všeobecně platné principy, budou zákony pojímány jenom jako svévolné příkazy, popřípadě překážky, kterým je třeba se vyhýbat.

Článek 123 v Encyklice o péči o společný domov Laudato si´, Buď pochválen ze dne 24. května 2015; překlad Milan Glaser, podle vydání v nakladatelství Paulínky, Praha, 2015