V poslední době jsem častěji jezdil pracovně do anglicky mluvících zemí a vnímal místní specifika. Například pokud v Anglii někomu šlápnete na nohu, obvykle se omluví dřív, než stačíte zareagovat.
U nás jsme si zvykli na službu polských kněží. V Anglii mne trochu překvapil kněz z Nigérie, který je členem u nás prakticky neznámé Misijní společnosti svatého Pavla (M.S.P., http://www.mspfathers.org/). V Británii, USA a v dalších zemích v Africe, Evropě a Severní Americe působí asi sto těchto Nigerijců. Výuka bohoslovců nemůže počítat s podporou státu jako na našich univerzitách a je tomu přizpůsobena: po dvouleté duchovní formaci úspěšní kandidáti studují čtyři roky filozofii a čtyři roky teologii, přičemž jeden rok je kombinovaný, celkem devět let formace a studií. Výsledek tomu odpovídá; s tak zralým a kvalitním knězem se u nás nesetkáte pokaždé. Z jeho promluv šlo vytušit napětí, jak málo může předat ze svých hlubokých znalostí a zkušeností, jež dokázal aplikovat na běžné životní situace. Misie opačným směrem než před sto lety jsou dnes realitou. V semináři je asi 120 seminaristů, financování je sponzorováno dílem ze zahraničí.
Při bohoslužbách jsem si všiml některých rozdílů oproti našemu misálu. Od konce roku 2011 se používá nový anglický překlad Římského misálu, jehož příprava trvala osm let (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15564). Konsekrační slova jsou zčásti v budoucím čase, což lépe odráží situaci Poslední večeře. Významnější rozdíl je při konsekraci kalicha: „Toto je moje krev, která bude prolita za vás a za mnohé na odpuštění hříchů.“ Je respektován požadavek papeže Benedikta XVI. z roku 2006, aby v nových překladech Římského misálu byl latinský výraz „pro multis“ překládán formulací „za mnohé“ místo „za všechny“ (http://tisk.cirkev.cz/z-vatikanu/rozhodnuti-papeze-o-zmene-v-konsekracnich-slovech/). Nejde o změnu teologie: úmyslem za všechny, účinkem za mnohé, ale o větší věrnost textům Nového zákona. V roce 2012 Benedikt XVI. v listu německým biskupům podrobně zdůvodnil tento požadavek, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16306 a dal pokyny ke katechezi o této změně.
Odlišnost v liturgii, která mne zaujala snad nejvíc, je na začátku preface: u nás na výzvu kněze „Vzhůru srdce“ odpovídáme větou „Máme je u Pána“. Už dávno mne napadlo, zda by u této oznamovací věty nebyl v mém případě nejednou na místě spíš otazník. Proto jsem ocenil anglický překlad: “Lift up your hearts” – “We lift them up to the Lord”, v češtině tomu odpovídá „Pozvedněte svá srdce“ – „Pozvedáme je k Pánu“. Český oznamovací způsob je bližší latinskému originálu, anglické vyjádření blízké přacímu způsobu či nedokonavému vidu lépe vystihuje realitu.
Vypracovaný návrh nového českého překladu Římského misálu byl podle vyjádření arcibiskupa Jana Graubnera na doporučení z Vatikánu prozatím odložen, dokud nebudou projednány překlady do světových jazyků (viz: http://olomoucky.denik.cz/online-rozhovor/predvanocni-chat-s-arcibiskupem-graubnerem-20141215.html). Reedice Českého misálu vydaná loni tedy podstatnější změny neobsahuje.
Další odlišností oproti naší praxi je, že všichni klečí od proměňování do pozdvihování. Svaté přijímání se podává pod obojí, ale pití z kalicha nevyužívá každý.
Při přímluvách se myslím projevuje odlišná historie Británie; konkrétních proseb za potřeby ve světě je více než u nás. Je zde také prostor pro soukromou přímluvu.