Pašije – část Bible pojednávající o umučení Pána Ježíše Krista – se v římskokatolických kostelích předčítají dvakrát do roka: na Květnou neděli a na Velký pátek. Obřady v tyto dva dny neposkytují tolik prostoru, aby se v kázání udělal o pašijích podrobnější výklad: je to text dlouhý a bohatý na události i na inspirující myšlenky.
Když se blíží Velikonoce, můžeme zkusit začíst se do pašijí pomaleji a po částech, aby nám, až je zase o svátcích uslyšíme, jenom neprolétly hlavou. Následující seriál k nim nabízí docela osobní zamyšlení.
Úvod: faktografie
O pašijích existují rozsáhlé odborné výklady. Kromě poznámek v komentovaných vydáních Nového zákona rádi doporučujeme několik významných knih: Josef Miklík, Ježíš Kristus (1948), Jim Bishop, Den, kdy zemřel Kristus (1971), Joseph Ratzinger – Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský (2. díl, 2011).
Na Velký pátek se při katolické bohoslužbě čtou pašije podle evangelisty Jana, na Květnou neděli se střídají vždy po roce pašije podle Matouše, Marka a Lukáše. Janovy jsou z nich nejstručnější a liší se od ostatních tří výběrem zaznamenaných událostí.
Osnova Janových pašijí (Jan 18,1–19,42):
Ježíš odchází s učedníky do zahrady (1)
Jidáš tam přivádí vojáky a služebníky velekněží (2–3)
Ježíš hovoří s vojáky a služebníky (4–9)
Petr tasí meč a usekne ucho služebníku Malchovi (10–11)
Ježíš zatčen a veden k veleknězi Annášovi (12–14)
Petr vpuštěn do veleknězova dvora, na dotaz vrátné zapře, že se zná s Ježíšem (15–18)
Annáš se vyptává Ježíše na jeho učení a odesílá ho k veleknězi Kaifášovi (19–24)
Petr zapírá Krista podruhé a potřetí (25–27)
Ježíš ráno veden k Pilátovi (28)
židovští předáci žalují na Ježíše u Piláta (29–40)
Ježíš je bičován a trním korunován (1–7)
Pilát mluví s Ježíšem a chce ho propustit (8–12)
Pilát zasedá k soudu a vydá Ježíše na smrt (13–16)
Ježíš si nese kříž na Golgotu (17)
ukřižování, spor židovských předáků s Pilátem o nápis na kříži, losování vojáků o Ježíšovo roucho (18–24)
Ježíš svěřuje svou matku Marii učedníku Janovi (25–28)
Ježíš žízní, přijímá ocet a umírá (28–30)
vojáci přerážejí ukřižovaným nohy, jeden probodne kopím Ježíšovi bok (31–34)
pisatel evangelia prohlašuje čtenářům, že je očitý svědek popsaných událostí a mluví pravdu (35–37)
Josef z Arimatie si vyžádá Ježíšovo tělo, Nikodém je pohřbí (38–42)
Co u Jana nenajdeme = co zaznamenali ostatní:
jednání Jidáše s velekněžími (Mt, Mk)
žena při hostině pomazává Ježíše olejem (Mk)
příprava velikonoční večeře, učedníci posláni najít člověka se džbánem (Mk)
poslední večeře (Mt, Mk, Lk: Jan líčí poslední večeři už v kapitole 13, tedy mimo vybraný souvislý text pašijí)
Ježíš předpovídá Petrovo zapření (Mt, Mk, Lk)
V Getsemanské zahradě:
usnutí učedníků (Mt, Mk, Lk)
Ježíšova modlitba o vysvobození z muk (Mt, Mk, Lk)
krvavý pot, příchod anděla na pomoc (Lk)
Jidášův zrádný polibek (Mt, Mk, Lk)
Ježíš uzdraví služebníkovi uťaté ucho (Lk)
útěk neoděného mladíka ze zahrady (Mk)
U velekněze Kaifáše: falešní svědkové proti Ježíšovi (Mt, Mk), Ježíš ztlučen (Mt, Mk, Lk)
Petr se hořce rozplakal po kokrhání kohouta (Mt, Mk, Lk), „Pán se obrátil a pohleděl na Petra“ (Lk)
Jidáš vrací peníze za zradu a oběsí se, velekněží rozhodnou koupit za ně hrnčířovo pole (Mt)
U Piláta: Pilátova žena oroduje za Ježíše (Mt), Pilát si při rozsudku myje ruce (Mt), Pilát posílá Ježíše k Herodovi, ten ho posílá zpátky (Lk)
Křížová cesta: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž (Mt, Mk, Lk), jmenováni Šimonovi synové Alexandr a Rufus (Mk), Ježíš mluví k plačícím ženám (Lk)
Ukřižování:
Ježíšovi nabízejí víno s hořkou příměsí (Mt, Mk)
posměch kolemjdoucích, velekněží a vojáků (Mt, Mk, Lk), rouhání dalších dvou ukřižovaných (Mt, Mk)
kající lotr mluví s Ježíšem (Lk)
Ježíšovi podávají houbu naplněnou octem (Mt, Mk)
tma v poledne (Mt, Mk, Lk)
Poslední Ježíšova slova:
Eli, Eli... (Mt, Mk)
Otče, odpusť jim... Dnes budeš se mnou v ráji... Otče, do tvých rukou... (Lk)
Po Ježíšově smrti:
chrámová opona se roztrhla (Mt, Mk, Lk)
země se zatřásla, hroby se otvíraly a mrtví vyšli (Mt)
setník vyzná, že Ježíš byl spravedlivý (Mt, Mk, Lk)
ženy provázejí Ježíše ke hrobu (Mt, Mk)
velekněží nechají zapečetit a hlídat hrob (Mt)
Rozdíly mezi čtyřmi zprávami samozřejmě nejsou důvodem k podezření, že si pisatelé vymýšleli: když zkusíme jednotlivé události chronologicky seřadit, vyjde nám naprosto věrohodný souvislý příběh. Je to podobné, jako když srovnáme několik životopisů jedné slavné osobnosti z nedávné doby: každý životopisec vybírá zjištěná fakta po svém, přičemž zákonitě vzniknou shody a rozdíly. Jde o to, aby si jednotlivé relace neodporovaly: pak by autoři vypadali jako ti falešní svědkové, které si najali velekněží proti Ježíšovi. Evangelia se sice navzájem liší, ale neprotiřečí si.
A přece jedna zkouška věrohodnosti: Matouš a Marek uvádějí, že „stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni“, kdežto Lukáš píše, že jenom „jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal“ a ten druhý poprosil Ježíše o vzpomínku. A co má být? Umírání na kříži trvalo dlouho a nebylo by vůbec divné, kdyby „lotr po pravici“ v prvních fázích Ježíšovi spílal a později – jistě pod dojmem z Ježíšova chování – pochopil, že je nevinný.
A konečně skutečná komplikace: jak dlouho visel Ježíš na kříži? Lidová tradice drží oblíbené číslo tři, jak ukazuje například píseň ke křížové cestě: „Pní, umírá tři celé hodiny, král světa širého, Syn Boží jediný.“ Ale evangelisté Matouš, Marek a Lukáš uvádějí, že zatmění nastalo v poledne, a to už Ježíš nějakou dobu visel. Marek upřesňuje: „Bylo devět hodin, když ho ukřižovali“ (Mk 15,25). A Jan časové určení komplikuje: už když Pilát zasedl k soudu na místě zvaném Gabbatha, bylo teprve „kolem poledne“ (Jan 18,14). Jenomže kolik hodin to přesně je? Jistě to může znamenat před polednem. Hodinu smrti – třetí odpoledne – uvádějí zase jenom Matouš, Marek a Lukáš; Jan už ne. Ale ani tyto diference neodporují základnímu faktu, že Ježíš trpěl velice dlouho. Nesmírně.
A po tomto utřídění událostí už otvíráme text Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Jana v katolickém liturgickém překladu.
(pokračování v sobotu 4. března 1017)