Část postní doby a Velikonoce jsem strávil v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Ve dvoumilionové metropoli jsou dva katolické kostely; jeden blízko středu města a druhý na periferii, jsou od sebe vzdáleny přes třicet kilometrů. Nemají věže ani zvony, ale zato mají u nás neobvyklou kapacitu přibližně dva tisíce lidí a ve srovnání s velkou plochou mají pro nás nezvykle nízký strop. V této situaci jsou potřební u nás běžně nevídaní pořadatelé, kteří usměrňují příchozí do ještě volných míst či organizují postup u svatého přijímání.Protože víkendovými dny v arabském světě jsou pátek a sobota, jsou nedělní bohoslužby v u nás nevídaných třech dnech od pátku do neděle. Doporučeným postním dnem je místo pátku středa.
Texty písní a odpovědi lidu se promítají na projekční plátna po stranách, u nás obvyklé zpěvníky se nepoužívají. Je patrná absence dlouhodobé kulturně-křesťanské tradice. Místo písní ve spektru stáří od několika set let po soudobé jsem zaznamenal prakticky jen soudobé poměrně jednoduché nápěvy s texty, které mi připadaly blíž liteře i duchu evangelia než nejedna píseň z českého kancionálu. Výjimkou byla starobylá píseň ze 14. století Soul of my Savior https://www.youtube.com/watch?v=tO_is6VPn3w. Velké varhany chybí. Umělecká úroveň hudebního doprovodu a sborů se asi nevyrovná našim špičkovým sborům u velkých kostelů, ale zažil jsem jeden úchvatný sólový zpěv žalmu. Dlouhou kulturní tradici odrážející se v našem kancionálu vnímám jako svým způsobem dvojsečnou: na jedné straně obsahuje nepopiratelné kulturní a duchovní skvosty, na druhé straně dobový způsob vyjadřování a další faktory vedou nejednou z dnešního pohledu k menšímu sepětí písní s dnešním osobním prožíváním víry.
Díky podobnému klimatu jako ve Svaté zemi se na Květnou neděli používají pouze palmové ratolesti, regionální náhražky typu kočiček nejsou zapotřebí. O hlavních velikonočních bohoslužbách, zvlášť na Bílou sobotu, ani dvoutisícová kapacita kostela pro velký počet věřících nestačí a využívá s prostor nádvoří před kostelem; je rozdělen na sektory jako u nás při mimořádných událostech s velkým počtem lidí. K dispozici je stabilní ozvučení a ochlazování výkonnými větráky a lékařská pomoc. I při této rozšířené kapacitě kostelů je vzhledem k počtu účastníků nezbytné, aby o svatém třídenní byly každý den dvě bohoslužby v angličtině, o dalších jazycích nemluvě. Četl jsem evangelium – neděste se, bylo to při pašijích na Květnou neděli a na Velký pátek. Věty pronášené více lidmi, které u nás obvykle zpívá sbor, četl lid z projekčních pláten. Velkopáteční bohoslužba trvala dvě hodiny.
Dalším pro nás neobvyklým prvkem byla generální absoluce na Velký pátek, kterou církev povoluje v případě trvale velkého počtu kajícníků a nedostatku zpovědníků (tuto situaci dokresluje fakt, že se zpovídalo také během svatého třídenní, doba zpovědi je ve srovnání s našimi zvyklostmi mnohem kratší). Kněz přečetl podrobné dobře zpracované zpovědní zrcadlo a výčet podmínek pro udělení rozhřešení, které následovalo.
Chvalozpěv Exultet na Bílou sobotu měl prakticky stejný nápěv jako u nás, ale pro nás nezvyklý byl střídmý kytarový doprovod.
Ve srovnání s obvyklými poměry u nás jsou v Dubaji patrné intenzivnější odpovědi lidí a zapojení do zpěvu písní; lze vytušit hlubší prožívání. Mezi účastníky anglických bohoslužeb převládají asijské národy, najdou se i Evropané. Jednou měsíčně se dokonce slouží slovenská mše svatá. Krátce po Velikonocích mne na několik dní navštívila manželka, a atmosféru bohoslužeb v Dubaji vnímala ještě intenzivněji než já, byla velmi dojatá; byl to její nejsilnější zážitek.