Nový prezident USA Joe Biden se označuje za katolíka; je po Johnu F. Kennedym teprve druhým katolíkem v úřadu prezidenta v celých více než dvousetletých dějinách USA; pro mnoho amerických katolíků je to důvod k radosti. Oficiální Amerika si dlouho – neoficiálně – nedovedla představit, že by se prezidentem mohl stát katolík; stejně tak, jako se jím těžko mohl stát – před zákonem ovšem jako občas rovnoprávný – černoch anebo žid (nebo žena). Když se stavěla v 19. století budova Kapitolu, posílaly různé evropské státy Američanům jako symbolické gesto podpory kvádr do základů stavby; poslal jim ho i papež blahoslavený Pius IX. jako hlava Církevního státu; americká vláda nevěděla dlouho co s ním. Pak se rozhodla v duchu nejlepších protestantských tradic: papeženský kvádr do základů Kapitolu nevložila a nechala jej svrhnout do řeky Potomaku. Někde na dně tam leží dodnes.
Ovšem zdaleka ne všichni katolíci v USA vnímají Joe Bidena jako svého člověka. Rozděleni jsou i kněží a biskupové. Washingtonský arcibiskup kardinál Wilton Gregory jej srdečně uvítal jako svého diecézána. 20. ledna 2021 ráno, v den jeho inaugurace, se spolu s ním, jeho rodinou a spolupracovníky pomodlil ve washingtonské katedrále. Většina amerických biskupů však není vůči Joe Bidenovi příliš přátelsky naladěna, je to poznat i z oficiální reakce Americké biskupské konference na jeho zvolení.
Hlavním problémem je Bidenův poměr k umělému ukončení těhotenství (i když prohlášení amerických biskupů to výslovně nezmiňuje). Nový americký prezident prohlašuje, že on sám je sice proti potratům, ale uznává právo každé ženy rozhodnout o svém těhotenství sama. To je v rozporu s naukou katolické církve – ale pro většinu katolíků nejen v USA, ale i jinde na Západě je individuální lidské svědomí víc než nauka církve… „Ve Washingtonu by si žádný kněz nedovolil odmítnout Joe Bidenovi svaté přijímání,“ napsal ve svém článku pro Salzkörner, časopis Ústředního výboru německých katolíků, farář německojazyčné farnosti v americkém hlavním městě Karl J. Rieger.
Vezmeme-li však do rukou Nový zákon, nikde tam nenalezneme výzvu, aby se Kristovi učedníci řídili svým individuálním svědomím; zato naopak výzvu k tomu, aby poslouchali to, co jim říká Ježíš, tedy, v historické perspektivě církev; takto to zazní hlasem Otce už při Kristově křtu v Jordánu (Lk 3, 22) a na hoře Proměnění (Mt 17, 5) a mnohokrát různými způsoby z úst samotného Pána Ježíše (Mat 19, 17; Jan 10, 3; Jan 18, 37) i Panny Marie (Jan 2, 3) a svědků, kterými byli jeho apoštolové (například 1 Kor 7, 19; 1 Jan 2, 3 – a celý tento list). Co je to za církev, která se neřídí Písmem? A je to ještě vůbec církev?
Američtí katolíci jsou rozdělení. Pro některé je bývalý prezident Donald Trump téměř světec – pro jiné představuje zlo. James Martin, šéfredaktor jezuitského časopisu America, napsal: „Nebezpečně vysoký počet katolických kněží přispěl k atmosféře, která vedla až ke smrtelným nepokojům na Kapitolu.“
Žádní katoličtí duchovní ovšem nepřinesli rozhodující impuls k těmto tragickým událostem, ale je fakt, že ve své frustraci ze síly potratářského mainstreamu v USA se upnuli k demagogii exprezidenta Donalda Trumpa jako k alternativě. „Je ironií, že kněží a biskupové, kteří říkají, že jsou pro život, napomohli k vytvoření atmosféry naplněné nenávistí, jež vedla k chaosu, násilí a smrti,“ pokračuje James Martin. Ovšem chaos, násilí a smrt jistě nebyly cílem těchto duchovních – a také se nikdo z nich děsných událostí v Kapitolu nezúčastnil ani je neschvaloval; je tedy demagogie, když je někdo činí za tyto události spoluzodpovědné. Nebo není?