Poslední postní neděle před neděli Květnou neboli Pašijovou se podle starobylé tradice jmenuje Smrtná nebo Smrtelná. Od této neděle bývají v kostelích zahaleny kříže, které pro mnohé jsou znamením smrti. V dřívějších dobách se, zvlášť na venkově, držel lidový zvyk vynášení smrtky.
Biblická Kniha moudrosti nám říká: Bůh smrt neudělal a nelibuje si, když hynou živí… ale ďáblovou závistí smrt přišla na svět.
Jeden mladý muž, který hledal pravdu o životě, se divil, že ve filosofickém slovníku vydaném v době komunistické totality chybělo heslo smrt. Dnes se ze smrti stal každodenní strašák. Společnost žije ve stavu hluboké rozpolcenosti: potraty, asistované sebevraždy proti úzkostlivé ochraně zdraví a života – kultura života ve válce s kulturou smrti. Křesťan má naději v Božím slově: „Ani vlas ti bez vůle Otce z hlavy nespadne!“ Velmi poučné je pro nás tradiční umístění farního kostela uprostřed hřbitova. Věřící při plnění nedělní povinnosti musí projít „svatým polem“, do kterého jsou zaseta nejdražší semena, ti, kdo smrt zažili – zemřelí rodiče, příbuzní a přátelé, „jestliže pšeničné zrno nepadne do země…“, a potom prožít nejsvětější oběť, slavnost Kristovy smrti a vzkříšení, kterou Bůh uskutečňuje skrze kněze na oltáři.
Slavíme svátky svatých, ale jen u dvou je to den narozenin. U drtivé většiny svatých slavíme jejich svátek ve výroční den jejich smrti. Říkáme mu – narozeniny pro nebe. Svatý František z Assisi ve své svaté moudrosti, kterou mnozí považovali za bláznovství, oslovoval smrt slovem sestřička. Ve velikonočním chvalozpěvu zní jako fanfára tato slova: život a smrt utkaly se v podivuhodném zápase. Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Přes tato slova pravdy a povzbuzení i věřící člověk zažívá strach ze smrti, zvláště v této době, kdy ji máme skrze „opatření“ stále na očích. Kde je naše víra? Víru vyznáváme slovy Věřím ve vzkříšení těla, věřím v život věčný. Bůh Otec nám v evangeliu páté neděle postní říká, že smrtí Syna oslaví své jméno. Ale protože On ve své všemohoucnosti a lásce má moc přetvořit zlé v dobré – jeho konečná oslava není v Synově smrti, ale v Ježíšově vzkříšení – i ve vzkříšení našem.
Pro život víry a věčný dvě doporučené modlitby:
Pane Ježíši, přijímám z Tvých rukou každý způsob smrti mé i mých drahých se vším, co je s ní spojeno. Ale o jedno Tě prosím, milosrdný Spasiteli: nedopusť, abychom odešli na věčnost nepřipraveni. Dej nám milost, abychom umírali posilněni a očištěni svátostmi.
Ježíši, Tobě odevzdám svou duši i duše všech mých drahých. Ježíši, stůj při nás v hodině naší smrti a dej našim duším mír. Amen.
Nebo jednoduchá „střelná“: Od náhlé a nenadálé smrti zachovej nás, Pane!