Nevím, zda je vhodné začít oním slavným citátem Václava Havla při první návštěvě papeže Jana Pavla II. v Československu v roce 1990. Ale pokusím se: „Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem (…) účastníkem zázraku.“ Ona doba tehdy asi byla zázračná. Tolik jiná oproti té dnešní. Plná ideálů, co my mladí postupně ztrácíme. Ano, v dnešní době sužované pandemií, ve státě, o kterém ani pořádně nikdo neví, že existuje, nedaleko od hranic s Moravou přijíždí muž, který je nástupcem apoštola svatého Petra. Navštěvuje bezdomovce, vyděděné, kuchařky, Romy, mládež, chudé, mocné, bohaté a také svoje jezuity. Právě s nimi hovořil o tom, že mnoho lidí v církvi by bylo rádo, aby se vzdal úřadu. Nelíbí se jim, že církev se přibližuje obyčejným lidem. Že není dost tradiční a nelpí na minulosti. František si podepsal ortel také očkováním a svým upozorňováním na ekologii. Pro mnoho věřících je to všechno jenom fraška v rukou mocných. Je to zásah do svobody, o které rozhoduji já, já, já za všech okolností a přes všechny relevantní námitky. Ale i když už s některými věcmi nesouhlasím, není křesťanským ideálem poslušnost?
Pojďme se ale podívat, jaké ohlasy vzbudila papežova návštěva. Právě ekologie a očkování se staly dvěma tématy, která malinko zarezonovala na českých internetových stránkách: František používal dvě elektroauta od Škodovky. A na jeho návštěvu mohli mnohdy jen očkovaní. V diskusích na křesťanských portálech mě zarazila reakce jedné mladé křesťanky. Odradily jí všechny ty procedury a očkování, napsala velmi ostře. Ano, bylo to velmi složité, nepromyšlené a mnoho lidí mělo s registrací problémy, ale stálo to přece za to?!
Česká televize se zhostila zpravodajského sledování návštěvy profesionálně, s citem, bez zbytečných výkladů. Interpretovala pouze papežova slova, což je asi to nejdůležitější. Jediné ohlédnutí jsem zaznamenal v Českém rozhlase Plus od tamější komentátorky Kamily Pešekové. Její obraz obejmutí Slovenska papežem byl přiléhavý. Ve státě a společnosti sužované korupcí, egoismem a dalšími problémy bylo třeba povzbudit, dát naději. I tady jako v dalších komentářích zazněl fakt o detailní papežově znalosti situace. Nechybělo ani kontroverzní poukázání na ignoraci návštěvy slovenskou opozicí. Ač zaštiťující se před volbami křesťanskými hodnotami, nesplnila podmínku očkování, což doprovázela útočnými prohlášeními. Jak aktuální i pro Českou republiku... Pro další podrobnější komentáře jsem nakonec musel otevřít audioarchiv Radia Proglas. Alena Scheinostová z Katolického týdeníku v rádiu označila Svatého otce za kárajícího bratra. Zaujalo mě, že podle ní byl František vřelejší k nepraktikujícím a náročnější k bratrům a sestrám ve víře. Martin Horálek, dramaturg náboženského vysílání ČT, si zase všiml blízkosti Františka marginalizovaným. Připomněl i veliké utrpení řeckokatolíků v dobách komunismu. Snad i k tomu Svatý otec při slavení východní liturgie přihlížel. Jeho cit pro utrpení a kříž je přece obrovský! Velký prostor tak František mohl věnovat i vzrůstajícímu antisemitismu a připomenutí obětí holokaustu, jak zdůraznil církevní historik Jaroslav Šebek. Komentoval dále, že i papež přináší podnět, jak být kreativní v hlásání evangelia nemocné společnosti. Co mi přišlo nejdůležitější, byl komentář, že vše, co bylo řečeno, patřilo i našemu národu. Bohužel jsem následně při domácích mších neslyšel, že by se nějaký kněz vrátil k Františkově návštěvě.
Snad každý komentátor upozorňoval na návštěvu papeže v nejznámnějším romském ghettu v Košicích. Jaroslav Šebek to vnímal i jako pobídku k větší pastoraci Romů, jak to například dělají salesiáni. Šéf zpravodajství na Proglase Filip Breindl zase zhodnotil papežův styl jako představení církve, která není mocenskou organizací, ale společenstvím, místem naslouchání a osobního příkladu. Poukázal tak na tolik papežem kritizovaný klerikalismus.
Také sami Slováci hodnotili návštěvu velmi dobře. Například slovenský velvyslanec u Svatého stolce Marek Lisánsky upozornil na velkou promyšlenost výběru navštívených míst. Mluvčí slovenských biskupů Martin Kramara zase dodal i svou velmi osobní zkušenost při návštěvě mladých v Košicích. Při příjezdu Františka zažíval dojetí.
Možná přes to všechno mi u nás už zase chybí onen laskavý úsměv s lehkým pobídnutím avanti, dopředu! Ale u Pána jde čas trochu jinak. Tak uvidíme, co přinese návštěva nám i Slovákům.