Název článku jsem si vypůjčil od Mistra Jiráska, který pod tímto titulem převyprávěl skutečný historický příběh z 15. století: několik českých šlechticů se vypravilo do zemí západní Evropy s poselstvím krále Jiřího a z Prahy dospěli až do Portugalska k břehům moře, kde tehdy končil svět.

Dnes chci připomenout jiný příběh z dějin, také skutečný. Zhruba o sto let později se narodil Karel Spinola, syn české matky a italského šlechtice, který sloužil u císařského dvora v Praze. Karel brzy odešel do Itálie, vstoupil k jezuitům a jako misionář doplul až do Japonska, kde byl roku 1622 v Nagasaki spolu s dalšími druhy upálen.

Dnes, 10. září 2022, je to rovných čtyři sta let.

Marně prohlížím internet, jestli toto kulaté výročí někdo slaví. Svět má jiné celebrity a památné události. Ovšem nemohu číst všechno a být všude. Třeba si někdo aspoň ve skrytu na tohoto mučedníka vzpomene, „a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí“ (Mt 6,6).

Život a misijní cesty Karla Spinoly, to je námět na dobrodružný román, ne-li na filmový seriál. Ale náš přední spisovatel Jaroslav Durych, který o Spinolovi napsal, na dobrodružné romány nebyl: proto jeho čtyřdílná epopej Služebníci neužiteční (dopsaná 1961, vydaná v Římě 1969 a v Praze 1996), ačkoli vypráví Karlovy osudy včetně ztroskotání, působení v ilegalitě a věznění a barvitě líčí exotické prostředí Dálného východu, je především básnickým pohledem na tuto epochu církevních dějin a vůbec na tajemství církve, která „jde ke všem národům“ (srov. Mt 28,19). Čte se tedy ne jako story budící emoce, ale jako poezie a duchovní četba.

Přečtěme si aspoň několik vět, které říká Karel Spinola těsně před popravou soudcům, kteří mu nabízejí život, pokud se zřekne Krista. Jaroslav Durych je jistě načerpal z historických pramenů, nicméně vyjádřil je svým jedinečným stylem:
„S radostí očekáváme všecka muka a můžete z toho pocbopiti, zda jsme sem přišli hledat vládu nad vaší zemí, jak tvrdíte, či spasení vašich duší. Jiné zajisté věci než vladařská žezla hledají tu poslové víry křesťanské, kteří odkopli všecky poklady tohoto světa a přišli jen z lásky k Bohu. Hledali jsme jen duše. I vaše.“

A jak se tam dočteme předtím, rod Spinolů odvozoval své jméno od latinského slova spina = trn: „Trn z koruny Spasitelovy!“ píše Durych ve stylu starých českých kronik.

A tak až zas uslyšíme nějaké ty horory o jezuitech, zkusme slušně připomenout, že k nim patřil i Karel Spinola, poloviční Čech (to byl Karel IV. také), který věru neučinil nic, čím by dělal ostudu svému řádu, své církvi nebo našemu národu. Právě naopak. A dnes v den jeho výročí, kdy dokončil svou pouť z Čech až na konec světa a „doplul třemi moři až do moře nebeského“ (opět Jaroslav Durych), poděkujme za něj Bohu a jeho poprosme o přímluvu.