Téma

Jistě je špatný takzvaný triumfalismus – zdůrazňování slávy a moci církve bez zřetele k tomu, že ji tvoří i hříšníci. Ale stejně tak špatné, ne-li horší, je, když se zdůrazňují problémy, slabosti a hříchy a současně se nemluví o tom, že církev už teď je svatá, že je znamení spásy a hodna lásky.

Dav strhl pomník magistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Nikdo nebyl za tento barbarský čin potrestán, potichu se uznávalo, že to bylo oprávněné vzhledem ke spoustě nevinných obětí, které byly ve jménu Jana Husa povražděny...

„Pro co žiji?“ Pokud žiji pro pomíjivé věci tohoto světa, obracím se v prach, popírám, co ve mně učinil Bůh. Pokud žiji pouze proto, abych domů přinesl trochu peněz a pobavil se, dosáhnul určité prestiže a kariéry, žiju z prachu. Pokud považuji život za špatný jenom proto, že se na mne nebere dostatečný ohled anebo od druhých nedostávám, co bych si dle mého soudu zasloužil, stále jen zírám do prachu...

Svěřit volant svého vozidla do rukou Božích? Nechat jej, aby on sám řídil? To se řekne anebo napíše snadno! Jenže nic není těžšího, nic těžšího na této zemi. Je to tak těžké, až je to téměř nemožné. Ale úplně nemožné to není, i když my, obyčejní křesťané, se takto vlastně dokážeme chovat jen krátce, jen na několik okamžiků...