Mám takový podivný zvyk: snažím se denně účastnit mše svaté...
Mám takový podivný zvyk: snažím se denně účastnit mše svaté...
Víte, kdyby zpráva o zázraku v Káně Galilejské nebyla v evangeliu, nýbrž v některém z apokryfů, uváděla by se jako důkaz, jak absurdní, až zvrácené je myšlení apokryfů: copak by Ježíš, který je Boží Syn a má veškerou moc, tuto moc užíval pro výrobu vína? Copak by ten, který nás přišel spasit a vykoupit, ne dávat do pořádku naše pozemské spory a zástoje, mohl řešit nedostatek vína na svatbě!?
Těsně před začátkem Svatého týdne byl zveřejněn poněkud nezvyklý článek. Jedná se o poznámky Benedikta XVI. Emeritní papež se rozhodl poskytnout svůj pohled na poslední události v církvi spojené se sexuálními delikty. Text je poměrně dlouhý a také velice hutný a obsažný. Lze jej myslím zcela jednoznačně označit za text prorocký...
Sochař Petr Váňa se rozhodl začít stavět na pražském Staroměstském náměstí repliku mariánského sloupu, který před sto lety skácel rozvášněný dav. Sochař se dostává se do konfliktu s městskými strážníky, které na místo poslal primátor Zdeněk Hřib – přitom člověk by řekl, že když je primátorem Prahy pirát, bude mít pro takové akce právě pochopení! Ale dost laciné ironie – otázka zní: jsou správné takovéto konfrontační akce?
Když se modlíme, když se modlíme upřímně (bez ohledu na to, jaká formulujeme anebo opakujeme slova), říkáme Pánu Bohu jen jedno jediné, naše srdce vyslovuje jen jedinou prosbu: Bože, Bože, prosím, uchraň mě před křížem! Ať nemusím trpět! A druhá prosba je podobná: Bože, prosím, uchraň před křížem ty, které miluju! Takové prosby jsou normální, jsou lidské, přirozené. Rozhodnutí přijmout kříž je naproti tomu nadpřirozené a člověk je není schopen učinit jenom ze své síly.