Je výročí,

po sedmi stech letech

bulvár píše o ženách, o dětech,

je výročí, tak všichni žvaní,

(žvaní a žvaní bez ustání),

žvaní a žvaní, až Pán Bůh brání:

o moudrostech i blbostech,

o politice i o kostech,

a jeho dávných zraněních

(je-li to s úctou, žádný hřích).

 

Však na co je králi světská sláva,

když přímo u sochy, u Václava

se jeho jména dovolává

i nevěřící Japonec,

pro nějž je drzost denní věc?

 

Když k narozeninám

navštíví svatý Boží chrám

(člověk se to až stydí říci)

ti neznabozi, ti politici,

kteří chrám církvi sebrali?

 

Když vidí to všechno zpovzdálí,

když na to hledí shůry, z nebe,

císaře Karla chvíli zebe,

chvíli ho horkost polívá...

 

Když se na to vše podívá

(v teologii neznámá věc!)

mění se nebe – v očistec.