Hans-Ulrich Jörges, sloupkař hamburského více méně seriosního týdeníku Stern, se vracel „z dálky“, přistál na letišti v Curychu a dostala se mu do ruky Teta – tedy Tante, jak se přezdívá konzervativnímu listu Neue Zürcher Zeitung, nedělní číslo. Přečetl si z něj tři články na první straně a dospěl k závěru, že Švýcarsko je na tom o mnoho líp než jeho vlast, Německo – po stránce moderních technologií, co se týče zaměstnanosti a školství. Jo Švýcarsko! Kdybychom na tom byli jako Švýcaři, to bychom si žili (parafrázuji jeho pozici ve sloupku ve 3. letošním čísle letošního ročníku Sternu).
A když už byl tak v tom, v brblání na Německo dál pokračoval. „Mnohé naše školy nejsou katedrály vzdělání, ale spíš barabizny vzdělání,“ zacitoval předsedu Německého svazu měst a obcí Uweho Brandla. A vláda velké koalice CDU/CSU plus sociálních demokratů (v Německu žertovně nazývaná GroKo), píše sloupkař, ne že by o té bídě nevěděla! GroKo kancléřky Angely Merkelové se vůbec nemůže vykázat ničím jiným než „hnojem“; jenom považte: bída vzdělání, šnečí tempo v rozvoji digitálních technologií, vzrůstající nedostatek bytů, cynické poměry, co se týče péče o potřebné lidi a dramatický rozvrat státní správy! Člověk se až diví, že tolik sestřiček, lékařů, řemeslníků a dalších schopných lidí odchází od nás do takto hrozné země. (A proč se tam tlačí imigranti, takhle zle snad není ani v Afghánistánu!)
A teď ještě ta nekonečná jednání o budoucí vládě! (Nejlepší by byly nové volby a zvolit někoho jiného!) V roce 1969, vzpomíná Hans-Ulrich Jörges, už bylo jasno den po volbách!
Tak nevím: my Němcům závidíme, tiše je obdivujeme (a v poslední době stále častěji i nahlas) – a oni jsou takhle nešťastní!
Co s tím?
Rozhodl jsem se, že se obrátím ke klasikům – a požádal jsem o radu Voskovce a Wericha.
Odpověděli mi! Že prý to není problém Německa, tím méně jenom Česka, nýbrž celého lidstva. Řekli: „Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo to, co není, a nebylo to, co je...“