Uvědomil jsem si to až v posledních dnech.

Existuje zvláštní odvětví ekonomiky, které je financováno lidskou hloupostí. Funguje na primitivní, avšak účinné reklamní kampani, jejímž mottem je: „Kup si výrobek, o kterém se říká, že je špatný, a přesvědč se o tom, že je opravdu špatný.“ Jsou podnikatelé, kteří v různých oblastech postavili své podnikání zvláště na tomto obchodním modelu. Propagátory (a pochopitelně i hlavními poskytovateli služeb a zboží na tomto trhu) jsou, jak už to u hloupých věcí bývá, stoupenci pokroku a absolutní svobody. Jejich mantrou je, že o věci nemůžete vynést úsudek, pokud si ji sami nevyzkoušíte. „Jak můžeš vědět, že Kameňák 4 za nic nestojí, když jsi viděl jen trailer a četl kritiky? Jak můžeš mluvit o kapele Ortel, když sis nekoupil a neposlechl všechny jejich nahrávky? Jak můžeš hodnotit Paroubkovu knihu Ve službě republice, když sis ji jen prolistoval a nepřečetl ji celou? Jak můžeš odsuzovat drogy, když jsi je nikdy nezkusil?“

Jsou podnikatelé, kteří v různých oblastech postavili své podnikání zvláště na tomto obchodním modelu. Existují lidé, kteří si koupí cokoliv, o čem se říká, že to za nic nestojí, jen aby mohli vynést sami svůj kvalifikovaný úsudek, který je – podle jejich skromného názoru – zcela zásadní. A tak kupují hloupé knihy, poslouchají špatnou hudbu a chodí na mizerná divadelní představení, utrácejí svůj čas a peníze za věci špatné a na věci dobré se jim pak nedostává ani jedno, ani druhé. Aby nebyli za hlupáky, tvrdí svým přátelům, že osvícená mysl získá z těchto produktů mnohá cenná ponaučení, takže jejich koupě se vyplatí. Metoda, která se osvědčila při nákupu a prezentaci císařových nových šatů, pak okruh kupců postupně rozšiřuje. Kde by měla narůstat moudrost, šíří se pitomost a agresivně obsazuje trh, neboť ukrajuje peníze věcem dobrým.

Ale jsou lidé, kteří ještě neztratili schopnost zdravého usuzování a tuto schopnost si v průběhu života dále tříbí. Vědí, že čas i peníze jsou zdroje omezené a vzácné, že je třeba rozlišovat, do čeho je investujeme. A že není potřeba mnoho informací k tomu, abychom věci dobré rozpoznali a věci špatné zavrhli. Někdy je informací potřeba více, někdy je rozhodování na hraně, ale s dalším a dalším rozhodováním jsou naše smysly ostřejší a rozlišování přesnější. Tato schopnost – dobře rozlišovat – je v dnešní době zvláště napadána. Tihle lidé kazí kšefty, a proto jsou kritizováni a jejich úsudek je zpochybňován (jistě, je možné, že se občas mýlí, je to ale omyl, který nenapáchá žádné velké škody).

Štěstí v neštěstí pro naši dobu je, že mnozí z těch, kteří proklamují otevřenost vůči ošklivosti a podprůměrnosti, odsuzují pečlivé rozlišování jako předsudek a neochotu utrácet za špatné věci jako úzkoprsost, jsou velmi pokrytečtí a sami se v soukromí řídí zásadami, které na veřejnosti popírají. Na Kameňák do kina nepůjdou, knihu Jiřího Paroubka si do knihovny nedají a na koncert kapely Maxim Turbulenc si lístky nekoupí. Proč? – To dá přece zdravý rozum. Kdo chce vydělávat na hlouposti, musí být chytrý.

Autor je ekonom