Babí léto na Tišnovsku, severně od Brna, je překrásné: hluboká tmavá údolí, strmé kopce s hustými lesy, přímo nad městem veliký tajemný kopec Květnice, geologické naleziště, vše plné zlatého svitu slunce.
Po staletí souvisel Tišnov s klášterem cisterciaček Porta coeli v nedalekém Předklášteří, jedním z nejvýznamnější na Moravě. Klášter měl i patronátní právo k chrámu v Brně na Petrově – a tak když se zakládalo v sedmdesátých letech 18. století brněnské biskupství, bylo to podmíněno souhlasem zdejší abatyše, ta se musela patronátního práva nejdřív vzdát. Císařovna Marie Terezie ji o to požádala osobním dopisem, který jsme četli, jak si vzpomínám, když jsem studoval jako nadšený mladík vědy archívnické: „Würdige, liebe, andächtige...,“ začínalo to psaní. „Ctihodná, milá, zbožná...“ Tak oslovovala císařovna abatyši.
Od svého založení roku 1230 královnou Konstancií (vdovou po Přemyslu Otakarovi I.) až do svého zrušení císařem Josefem II. (synem Marie Terezie) roku 1782 byl klášter Porta coeli tišnovskou vrchností. Tedy déle než půl tisíciletí.
Později se Tišnov Předklášteří tak říkajíc pomstil, když se naopak Předklášteří i s úžasným klášterním kostelem (slavný portál!) stalo místní částí Tišnova. Klášterní komunita byla začátkem 20. století obnovena. A Předklášteří je dnes zase samostatnou obcí. Současný pohled na katastrální mapu je zajímavý: Tišnov tvoří tři navzájem nesouvisející, dosti členité územní celky. Něco jako feudální rozdrobenost...
Malá města, ta, která byla do roku 1960 sídly okresů, ale pak už ne, působila za bolševika nejsmutněji a bývala nejzanedbanější: vždycky mě překvapí, když některé z nichž po dlouhé době navštívím a vidím, jak prokouklo a rozkvetlo.
Ústřední tišnovské náměstí, poměrně malé a svažité, má úžasný urbanistický půvab. Připomíná dobu prvního moderního rozvoje Tišnova na začátku 20. století: roku 1900 bylo ve městě otevřeno slavné sanatorium, kde se léčila řada prominentů, roku 1905 zdejší železnice přestala být jen slepou spojkou do Brna, výstavbou pokračování do Žďáru nad Sázavou se plně zapojila do železniční sítě. Ze stejného roku pochází secesně historizující stavba radnice s freskami a arkýři, připomínající kulisy k pohádkovému filmu, a secesně dotvořená je i věž gotického kostela svatého Václava. Na tehdejším okraji města je malý soubor secesních vil tehdejších prominentů... Tehdy Tišnováci také usoudili, že by si město zasloužilo i erb, a obrátili se v té věci do Vídně na heraldický úřad. Odtud jim poslali náčrtek, jak by případný erb vypadal podle starých pečetí (zlatý lev modrém poli, okolo kartuš, nad erbem zděná hradební koruna) a informaci, kolik by stálo jeho oficiální udělení, tehdy listinou na pergamenu s vlastnoručním podpisem císaře. Tišnováci usoudili, že to už by bylo zbytečné vyhazování peněz, a erb i bez listiny začali okamžitě užívat tak, jak jim jej vídeňští heraldici navrhli. Nevím o jiném městě, kde by tehdy konšelé učinili podobné rozhodnutí... A Tišnováci užívají tento krásný erb dodnes, byť vlastně nelegálně...
Další etapa rozvoje Tišnova přišla ve třicátých letech 20. století, o čemž svědčí zdejší funkcionalistické stavby; kus práce v Tišnově odvedli slavní brněnští architekti Jindřich Kumpošt a Bohuslav Fuchs, kteří společně navrhli budovu spořitelny, dnes Komerční banky, a Fuchs ještě další tři domy.
V nedávných komunálních volbách obhájil post dosavadní starosta Jiří Dospíšil v čele místního sdružení Tišnováci; koalice bude s ANO a ODS; se zelenými a lidovci koaliční jednání nedopadla.
Tišnováci mají politickou budoucnost zajištěnou: už od roku 1905 se na radnici skví velký nápis:
TENTO DŮM TU BUDE
AŽ DO KONCE SVĚTA.
TIŠNOVÁCI ZŮSTANOU
PO NĚM ČTYŘI LÉTA.
