Asi čtenáře překvapím, ale fakt, že Senátem Parlamentu naší republiky neprošla Istanbulská úmluva, považuji za učiněnou katastrofu. Chybělo tak málo, a letos v dubnu by se z naší malebné vesničky stal lídr modernizačního procesu evropského kontinentu. A kdoví, jak by náš zářný příklad zahýbal s pokrokovým zbytkem světa.

Letos totiž máme přestupný rok a s ním u nás nerozlučně spojenou výměnu genderových rolí při pomlázce. Jinak odporný a odsouzeníhodný projev maskulinní dominance spojený s fyzickým utrpením něžnějšího pohlaví (snažím se, ale jiný, než stereotypní termín mne nenapadá) se tak stane oslavou rovnosti a potírání genderových stereotypů.

Podrobně nyní popíši, jak bude aprílový první duben 2024 v naší vísce vypadat: Již s kuropěním opustí naše ženy a dcery svá lože, v chvatu se obléknou a zamíří do kůlen a stodol, kde mají ukryty nástroje své pomsty. Pomlázky z vrbového proutí úctyhodné délky, potajmu pletené v čase, který manželé a otcové mrhají v místní knajpě. Ty odvážnější vyztuží pomlázku bužírkou!

Poté se shromáždí několik skupin, které zamíří k místnímu hostinci. Vyženou hostinského a řádně se před exekucí posilní. Posilňování zabere jistý čas, takže až s úderem osmé zadrnčí zvonek v prvním stavení. Je to číslo popisné 77, jižní výspa obce, tam se tradičně začíná. Samotný průběh ženského koledování je nepublikovatelný, slabší povahy by mne mohly žalovat. Nářek, modřiny, krev, beznadějné pokusy o útěk do sklepů a na hambalka. Ale také plenění skladů domácích lihovin, bujarý zpěv exekutorek, zvracení za vrátky.

Nejodolnější kolednice na závěr ještě jednou dorazí do hostince. Vypijí zásoby, rozbijí stoly a židle, převrátí výčepní pult a demonstrativně rozmlátí pípu za zpěvu triumfálních písní vyvlečenou na náves. Jen zázrakem nepřijdeme o hostinského Pepu, který se stačí ukrýt v přístěnku.

Kdyby Senát úmluvu schválil, posuzovalo by situaci v naší zemičce GREVIO, jmenovaný orgán, který už několik let v zemích, které se jeho oblažujícímu vlivu vystavily, úřaduje. Právník Jakub Kříž cíle jeho působení shrnuje následovně:
Dalším cílem (pozn.: GREVIA), který ze zpráv můžeme vyčíst, je odstranění zbytků patriarchálních postojů a strukturálních historicky založených nerovností. V Gruzii „převažují patriarchální postoje“, v Polsku je „udržována strukturální nerovnost mezi ženami a muži“ a jsou posilovány „negativní stereotypy a předsudečné postoje“, v Itálii hrozí podkopávání genderových výdobytků politikami, které nevycházejí z teze o „historicky nerovných mocenských vztazích mezi ženami a muži“, ale nejsilnější odsudek si vykoledovala Černá Hora, kde: „Úcta k tradiční rodině je silná, a to i mezi odborníky pověřenými intervencí v rodinách. Ženám jsou často přisuzovány tradiční genderové role matek a manželek.“

Jak kdysi pronesl politik, jehož jméno brzy nebude rozumné vyslovit (a jméno země, kde působil, také zmiňovat nebudu, neb se věrolomně obrátila zády k budovanému evropskému ráji), muže z naší vesničky čekají o letošním aprílu „krev, pot a slzy“. Uznejte sami, zářnější příklad pokroku bychom v Evropě hledali velmi, velmi těžko!