Po dlouhé době jsem vyrazil na výlet do nedaleké Vídně. Vypravil jsem se tam ovšem jen díky tomu, že mě tam s sebou vzali moji milí přátelé manželé Jeřábkovi: přemluvili mě, že se nenachladím a že to nebude fyzicky náročné. Mojmír Jeřábek byl ještě letos, než mu skončil pětiletý mandát, ředitelem Českého centra ve Vídni v Herrengasse (prý se ale centrum na této adrese už dlouho neudrží, je příliš drahá) – takže jsme měli pevný bod, kde zaparkovat auto a kam si vždy odskočit na WC. Eleonora Jeřábková je germanistka a vedoucí kulturního spolku brněnských Němců (hlavně Němek) a SKVĚLÁ překladatelka & editorka: právě jí vyšel velký výbor z deníků Marie von Ebner-Eschenbachové s názvem Láska je utrpení, neláska je smrt (455 stran; Brno : Books & Pipes 2023).
Zajeli jsme na velkou (první rakouskou) soubornou výstavu expresionistky „der ersten Stunde“ Gabriely Münterové; moc se nám líbila. Münterová se později pokusila i o abstrakci a různé experimenty, ale vrátila se k expresionismu: vypjatá, napjatá barevnost jako by stále před bouřkou (co ta paní dokázala s rytmem, se světlem a barvou!). Jednoduchá, promyšlená, výrazná kompozice. Krajiny, portréty. Nic pohoršlivého (a taky ani jeden akt).
Z dalších iks výstav souběžně probíhajících v Muzeu Leopold (za jedno vstupné) jsem neviděl nic: odmítl jsem porušit svou zásadu, že za den můžu vnímat jednu výstavu.
V kavárně Muzea Leopold jsme si dali kafe a originální vídeňský štrůdl: návštěva Vídně, jak má být.
Oběd u Figlmüllera (Wollzeile 5) – was wäre Wien ohne Figlmüller? Figlmüller, vídeňský domov řízků, Figlmüller, kus starých dobrých časů od roku 1905. Na stěnách zarámované články ze světového tisku. Řízek u Figlmüllera se servíruje na normálně velkém talíři, ale musí jej na všech stranách přesahovat aspoň o centimetr a taky přesahuje (19.90 eur). Donese jej číšník v černém obleku s vestičkou, v bílé košili a s černým motýlkem, trochu jak Karel Schwarzenberg při návštěvě bohoslužby. V jídelním lístku se píše, od kterého sedláka zde berou maso, od kterého vajíčka a všechno ostatní – jmenovitě, s adresou. Nic z žádného řetězce. Víno z vlastní vinice. Když nemůžeš, donesou ti papír z jedné strany voskovaný a gumičku, ať si, co nesníš, sám zabalíš, a papírovou tašku s nápisem: MAN TRÄGT WIEDER SCHNITZEL. Už zase nesu řízek. Tak tu jsem donesl až do Brna.