Fejetony

Uspořádat první podnik z naší obecní plesové sezóny je výhra. Lidé jsou natěšení a tancechtiví jedinci se o místa přímo perou. Organizátorská moudrost velí pořádat ples po patnáctém dni příslušného měsíce. Pro rentiéry dodávám, že to je ten den, kdy běžný člověk přinese domů výplatu. Letos se náš, v pořadí již jedenáctý ostrostřelecký ples konal v sobotu dvacátého ledna. „Pěknejch pár lidí,“ pochvaloval si major Lukáš s pohledem na naplněný sál hostince. „Jenom by mě zajímalo, koho budou příští tejden volit...“

Je pravda, co se říká, že Karlovy Vary jsou napůl ruské: nápisy dvojjazyčné a nabídka realit už většinou jenom v ruštině. Na ulici je ten druhý slovanský jazyk slyšet snad častěji než čeština. Už na první pohled je to majetná ruská diaspora. Například v obchodě pana Wellensteyna stojí dámské kozačky 12 tisíc Kč, zimní bunda 27 tisíc a pánská košile 6900 Kč.

Hans-Ulrich Jörges, sloupkař, který své postřehy každý týden uveřejňuje v hamburském více méně seriosním časopise Stern, přistál na letišti v Curychu a dostala se mu do ruky Teta – tedy Tante, jak se přezdívá konzervativnímu listu Neue Zürcher Zeitung, nedělní číslo. Přečetl si z něj tři články na první straně a dospěl k závěru, že Švýcarsko je na tom o mnoho líp než jeho vlast, Německo...

A říká osel volovi: No to mi řekni, ty vole,
všichni jsme z toho hotoví, co jsou ty lidi za spolek:
Daří se jim skvěle,
mají Spasitele,
zahřát ho na těle musí osel a volek...