Fejetony

Milí čtenáři Skleněného kostela! Často mi v hlavě běží text, jaký bych ráda pro toto mé oblíbené internetové médium napsala, ale nějak nezbývá času nebo sil nebo obojího… Poslední dobou se mi v hlavě čím dál častěji honí vzpomínky na mládí. Vracím se do dětských let do své rodné slovácké dědiny Nivnice. Naposledy intenzivně, když do našeho kostelního sboru v Brně-Žebětíně začala chodit naše dcera se svými spolužačkami...

Když se zaváděl zemní plyn, bralo se to za velký pokrok. Ovšem většina lidí si musela koupit nový sporák. Vzpomínám si na výstavu starých sporáků, jak stály na chodníku skoro před každým domem a čekaly na společný odvoz. Každý sporák byl jiný, každý s přiškvařenými zbytky jídel, kterých jsme si ani nevšimli, když jsme sporák při úklidu umývali, ale na ulici působily neuvěřitelně trapně...

Taková vzpomínka z mladých let: sluníčko svítí, hudba z amplionů hraje a náš ukrajinský učitel marxismu-leninismu, celý rozzářený, v obleku, drží v ruce velikou papírovou květinu a rusky nás zdraví, všechny, jednoho po druhém, jak přicházíme na prvomájové shromaždiště naší fakulty. „Vot, s prázdnikom vas!“, „S prázdnikom vas!“, hlásí učitel marxismu-leninismu každému z nás. A zní to jako hrozba: „Já vás...!“ Ovšem on to tak nemyslí. Ale prvomájové průvody pro mě v každém případě nikdy nebyly nic příjemného...

Volodymyr Zelenskyj již ve skutečnosti neexistuje. Stačí srovnat záznamy z prvních dnů ruské vojenské operace se záběry „Volodymyra Zelenského“ dnes – a hned je každému jasné, že se jedná o úplně jiného člověka, i když ten dnešní je původnímu Volodymyru Zelenskému do určité míry podobný. Kdo v současnosti hraje úlohu ukrajinského prezidenta, není úplně jasné, ale pravděpodobně se jedná o Jakovleva Zelenského, bratrance Volodymyra Zelenského z matčiny strany, který byl rovněž herec, jen mnohem méně úspěšný...