V kostele u minoritů se šíří tma. Jen lucerny u oltáře a svíčky svítí. Betlém s množstvím velkých dřevěných figur už stojí, jen není ve tmě skoro vůbec vidět. Rozeznávám postavu v minoritském hábitu, která má představovat otce Norberta Škrdlíka (ještě jsem ho znal!). Letos jej postavili zvlášť blízko jesliček, jenže jesličky tu zatím nejsou, máme Štědrý den ráno, a to je ještě advent. Už se rozeznějí rorátní zpěvy, ty úplně první ještě bez varhan, a kostel se rozsvěcuje. Kněz má lehký polský přízvuk, a to se mi líbí...
Sidebar
RSS
Fejetony
Příběh ztraceného (a znovu nalezeného) kostela v Brně-Králově Poli
Moje maminka v době svých brněnských studií chodila do dvou kostelů. K „jezuitům“ a „do dřevěného kostelíčka ve veterině“...
17. listopad, Národní třída
U stánků na chodnících si lidé kupují trikolóry, svíčky. I občerstvení. Uprostřed silnice stojí postavy v sírově žlutých reflexních vestách. Pustí mě dál? Bez problémů je obcházím po chodníku, připojuji se k shluku lidí u pietního místa. Lidí je tu opravdu hodně, všeho věku, i rodiny s dětmi. Nikdo nekřičí, netlačí se. Pomalu postupuji k pietnímu místu...
Po stopách světce, jehož jméno nosí papež
„Oprav můj dům,“ řekl Kristus modlícímu se mladíkovi v polorozbořeném kostelíku. K té události došlo na počátku třináctého století a František z Assisi, jak toho muže dnes nazýváme, se svěřeného úkolu ujal s vervou jemu vlastní. Vlastníma rukama začal opravovat kostelík a teprve později pochopil, že náš Pán měl na mysli církev...
Jízdu lanovkou jsme nikdy nevynechali...
Udělal jsem si výlet se svým kmotřencem do Jizerek dne 8. září, večer jsme pak byli na mši svaté v Jablonci. Nebylo to náhodně vybrané místo, je to kraj, kam jsme s mojí manželkou leta jezdili na dovolenou, ještě před svatbou, pak s malým synkem a i dnes tam rádi zajedeme. Jízdu lanovkou jsme nikdy nevynechali.