Fejetony

„Co mi tyká?“ zlobil se, už před lety, moderátor Marek Eben na svůj nový PC. Ale snad to nebyla nezdvořilost, snad to byl jen vliv angličtiny – ta to, jak známo, neřeší. Tam se číslo množné neužívá pro jednotlivce nikdy, zato je otázka, zda se někomu říká „Joe!“, anebo „Sir!“. V ruštině je oslovení křestním jménem a jménem po otci, například „Ivan Iványč!“, docela zdvořilé a spojuje se často s vykáním. U nás se hodně řeší, jestli někomu tykat, anebo vykat...

Člověka velice potěší

– uprostřed dnešního svrabu –

že máme ve vládě hrdinu,

ne pouze  žvanila, babu,

že máme ministra obrany,

skvělého, silného chlapa,

co osobně všechny zločince

usvědčuje a lapá...

„Tak doneste mu kytku!

Prý ho má v přebytku!

Užs to čet?“

Kdo? Koho?

Dva kostely tu stojí vedle sebe jako na obrázcích. K malému románskému v baroku přistavěli ještě jeden větší, jako by se jim zdálo, že pro místo, kde podstoupila mučednickou smrt velká národní světice, je takový malý kostelíček málo. Ale ani ten větší barokní, jakkoli půvabný, není moc velký. Svítí sluníčko, je klid, trávník je sestříhaný, ke kostelům nevedou žádné pěšinky, jako by to byly jen kulisy...