Leží mi na stole bichle. S výrazným nápisem „denemarková“ na mohutném cihlově červeném hřbetu. Vlastní jméno autorky je Radka a kniha nese titul Hodiny z olova. Odvážilo se ji vydat brněnské nakladatelství Host; odvahu potřeboval rozsah, styl, ale i téma: Čína dnes. Právě proto jde o počin chvályhodný a blížící se pro nás svým objevitelským významem Solženicynovu Souostroví Gulag.
Zmiňovali jsme se o stylu, ten se, zdá se, inspiroval snem a čtenář si na něj musí zvyknout. Jako sen je text rozsekán do kratších či delších útržků, které se skládají v kaleidoskopický celek a umožňují poukázat na asociativní souvislosti, které by jinak nevyvstaly tak zřetelně.
Text je tedy jako sen. Zlý sen, o kterém víme, že je obrazem zlé skutečnosti. To proto jsou zřejmě hlavní postavy anonymizovány, aspoň čtenář může mít dojem, že autorka chrání zdroje své inspirace nátěrem fiktivnosti před zásahem čínského režimu. Ovšem zároveň se neindividualizovanými pojmenováními dosahuje zobecnění příběhů a pocitu, že jde o zobrazení typických osudů.
Ano, hlavní postavy představují typy způsobů řešení vztahu k Číně, ale i k naší, české přítomnosti a minulosti, první a druhé okupaci. Chystá se v současnosti okupace třetí? Jsou totiž u nás lidé a tendence, kteří jí umetají cestu. I o tom kniha je.
Leží mi na stole bichle. Jako úkol. Sice ji už mám přečtenou, ale tím to nekončí. Ještě ji musím zpracovat, začlenit do své zkušenosti. I vy můžete tuto knihu pochopit jako úkol.
Hodiny z olova. Co tím autorka vlastně myslí? Celá kniha je definicí tohoto titulu. Tu olovo asociuje fízlovskou tíživost doby, tu se stane systémově vraždící střelou, tu náramkem špehujícím režimu nepohodlná individua.