Musím se omluvit: prokázalo se, že mezi teroristy vraždícími v Paříži byli nejen rodilí Francouzi, nýbrž i dva muži, kteří se do Evropy dostali přes Řecko jako uprchlíci – a já jsem napsal, že mezi 900 000 tisíci uprchlíky není terorista ani jeden... To byla z mé strany ovšem hloupost; nebrodili se bahnem, nespali asi ani ve stanech, přešli do Evropy a vytratili se z davu běženců; o pobyt v azylantské ubytovně neměli zájem a ani to nepotřebovali...
Sidebar
RSS
Glosy a komentáře
Zločin jednoho pytle
Neměli bychom přeslechnout početné hlasy z muslimského světa, včetně stanoviska nejprestižnější káhirské univerzity, které atentát v Paříži odsoudily. Není možné udělat rovnici muslim = terorista. Taková rovnice bere čest a důstojnost milionům slušných muslimů, kteří nikdy žádný atentát nespáchali – a ani ho neplánují. Pokud někomu budete pořád dokola tvrdit do očí, že je potencionální terorista, nakonec se teroristou doopravdy stane...
Smutný pohled
Je to smutný pohled na zástup poutníků v dešti, vzdálených stovky kilometrů od domova, který však už nemají. Poutníků bez jasného a pevného cíle, hledajících jen místo, kde by mohli normálně žít. Vidím lidi, nikoliv muslimy, vidím lidi, ne Araby. Lidi. A je otřesný pohled na malé děti capající statečně blátem se svými rodiči. Vidím lidi, kteří v noci nespali nebo jen na kraji silnice při teplotách okolo nuly. A je smutný pohled na ty, kdo tváří v tvář utrpení svých bližních hovoří o zločinech extrémního islámu, jež jsou samozřejmě otřesné, ale jak souvisejí s těmito ubožáky, kteří nemají, kde by mohli hlavu složit? Kolik je mezi těmito utečenci teroristů? Troufnu si tvrdit, že nula. Teroristé nemrznou na krajích silnic; teroristé sedí v křeslech prezidentských paláců. A když se chtějí dostat do Evropy, nepřicházejí pěšky, letí letadlem byznys třídou.
Útoky v Paříži
Už zazněly i odkazy na společnost Státu Izrael, kde lidé žijí, baví se, chodí do zaměstnání, obchodují, píši romány, koupou se na pláži, pracují ve špičkových vědeckých laboratořích, vychovávají děti, modlí se k Bohu – a při tom všem žijí ne v nějakém hypotetickém, teoretickém, vzdáleném, ale stále ve velice blízkém teroristickém ohrožení, ať již únosem syna, výbuchem bomby, náhle tasenou dýkou v ruce ženy středních let či dopadem rakety na střechu rodinného domu... Čeká nás podobný způsob života?
Myslím na...
Myslím na Andreje Babiše, druhého nejbohatšího Čecha – a vlastně vůbec nejbohatšího, vezmeme-li v úvahu, jak může manipulovat se státním rozpočtem. Podle rozpočtu na rok 2016 (o jehož schválení nikdo nepochybuje) má přibýt více než 13 000 nových státních zaměstnanců, z toho tisíc přijme republika navíc k těm stávajícím jen na to, aby zvládali příval utečenců. Kolik uprchlíků asi připadne na jednoho nového zaměstnance státu?