Sedím v tento úřední den v kanceláři na radnici, venku leje jak z konve (sousední Rakovník se včera doslova topil) a nás zachránilo jen to, že jsme vesnice, je tu méně zpevněných ploch a zemědělci prozíravě podmítli pole (aby vodu lépe vstřebala). Předtím tu skoro měsíc nekáplo a poprvé se mi stalo, že nám stromy pomalu usychaly na zahradě. Nějak nám to počasí blázní.

Byl jsem na takové velké poradě v Rakovníku na radnici. Přednášeli tam odborníci hydrologové a klimatologové a říkali nám, starostům, že v příštích desetiletích prý bude takovéto počasím celkem běžné. A že se máme připravit, že někdy mezi lety 2050–2060 u nás nastane středomořské klima. Přirozeně bez toho moře.

Rakovnicko je už dnes extrémně suché, prý ještě sušší než jižní Morava, takže se my, místňáci, máme těšit dvojnásob.

Jsem sice k jejich výrokům trochu skeptický, vždyť obvykle jim nevychází ani třídenní předpovědi, ale je-li toto pravda, moc netuším, jak mám jako starosta malé obce s touto informací naložit.

Hodně se na té poradě mluvilo o obnovování „nebeských rybníčků“ (které se všechny pro nevábnost zasypaly), zasakovacích tůněk u stavení pod okapy (které se zrušily kvůli komárům), o obnovení původních koryt potoků (které se kvůli častým rozlivům narovnaly a ohradily), výstavbě nových rybníků (které splavená půda z širých lánů zaplnila), obnovení náhonů ke mlýnům (které buď spadly, nebo jsou z nich chalupy a penziony)...

Je to romantické vyprávění, ale realita je dnes jinde.

Tak asi nejadekvátnější reakce by byla stoupnout si doprostřed náměstí a říkat v duchu jedné soudničky pana Iva Jahelky: „To vás, milí občané, Pán Bůh trestá, že se nemodlíte!“