Kdybychom se zeptali některých z českých bojovníků za Benešovy dekrety, který dekret vydal prezident Beneš dříve, jestli dekret o neplatnosti majetkových převodů na Třetí říši a s ní spojené právnické osoby v době okupace, nebo dekret o konfiskaci nepřátelského majetku, asi by zaváhali. Ale po krátkém zaváhání by patrně usoudili, že dal přednost ráznému postupu – nejdříve vyvlastňovat, pak se ptát, komu to vlastně patří!
Leč byl by to omyl.
Konfiskačnímu dekretu č. 108/1945 předcházel dekret číslo 5/1945 ze dne 23. 5. 1945 „o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů“. Ve své první větě tento dekret říká, že „jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce.“
Teprve o měsíc později, 23. 6., vychází dekret 12/1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“ a až o 5 měsíců později, 30. 10. 1945, dekret 108/1945 „o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy“, na jehož základě lze vyvlastňovat majetek Německé říše a právnických osob s ní souvisejících, jakož i nezemědělský majetek zrádců a kolaborantů.
Dekrety o vyvlastňování byly natolik pružné, že je bylo možné zneužít i k politické persekuci, což konstatoval i Ústavní soud v roce 1995, když mimo jiné poukázal na skutečnost, že dekrety byly aplikovány de facto zpětně – jeden z vlastníků se například v březnu roku 1948 dozvěděl, že mu jeho pozemky budou zabaveny podle dekretu 12/1945 a v roce 1950 mu byly reálně zabaveny – formálně ovšem k datu 23. 6. 1945! Na základě toho v 90. letech české nižší soudy rozhodovaly, že pokud se zákon o restitucích vztahuje na rozhodné období od 25. února 1948 do 1. 1. 1990 a pozemky byly vyvlastněny k 23. 6. 1945, nelze o ně žádat. Stát prostě vyvlastnění majiteli sdělil až v roce 1950. Pozemky v restituci nelze vydat a hranici února 1948 nelze prolomit, sdělily soudy nižších instancí. Ústavní soud naštěstí oproti tomu konstatoval, že šlo o politickou persekuci, v níž dekrety hrály jen roli formální záminky.
Dobové výměry o konfiskaci mohly být tvořeny i jednou větou (viz: větou): „Není jisto, zda se nejedná o nepřátelský majetek.“ A v důsledku této věty byl majetek, zabavený v roce 1938 jako židovský a vrácený majitelům v roce 1945 po návratu z koncentračního tábora, znovu zabaven v roce 1946 podle dekretu 108 jako majetek německý. Není divu, že Ústavní soud rovněž konstatoval, že aplikace Benešových dekretů mohla sloužit k politické persekuci již v letech 1945–1948 a že „aplikace restitučních předpisů, kde původ křivdy ve formě perzekuce zasahuje do období před rokem 1948, ale kde křivda byla způsobena v rozhodném období let 1948–1989 /…/ by neměla opomíjet ani řešení otázek souvislých a všímat si situací, v nichž se akt křivdy zrodil a vyvinul.“
Co se týče dekretu č. 5 o neplatnosti některých majetkově-právních jednáních, čeští soudci ho setrvale ignorují. Dobrým příkladem je nejen kauza Německých rytířů (viz: zde), ale nově i kauza cisterciáků z Vyššího Brodu  (viz: zde). Klášter ve Vyšším Brodě vyvlastnila Třetí říše, protože potřebovala oslabit nepřítele a podpořit přátele, říše převedla jmění kláštera na sebe nebo své spřátelené organizace, důsledkem čehož toto jmění po válce automaticky spadalo jak pod dekret 5 (o neplatnosti právních úkonů), tak pod dekrety 12 a 108 (o vyvlastnění německého majetku) – než se situace vyjasní. Než ale úřady tyto kauzy zúřadovaly, přišel komunistický puč a nevrátilo se nic.
Zdá se, že rozsudek, ve kterém soudce klidně napíše, že majetek nelze vrátit, protože „cisterciáci nebyli v tzv. rozhodném období (od 25. února 1948 do 1. ledna 1990) vlastníky majetku, protože jim ho konfiskovala již nacistická říše v roce 1941 /…/ a rovněž je vyznačena konfiskace podle zák. č. 108/1945“, je u českých soudů spíš pravidlem než výjimkou. Dokladem je i zmíněné čerstvé potvrzení rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci lesů kláštera ve Vyšším Brodě. Komunistický režim převzal zabavené majetky od režimu nacistického a nižší soudy tuto kontinuitu pečlivě udržují i v režimu demokratickém.
Je zvláštním paradoxem, že velká část české justice a zákonodárců uznává dekrety 12 a 108, opomíjí však dekret 5. Logickým důsledkem je principiální obhajování majetkových převodů provedených v období protektorátu nebo pod správou Třetí říše. Podpora nacistickému zákonodárství a jeho majetko-právnímu jednání však není zcela důsledná a má občasné výjimky. Když měly být vydávány majetky židovských obcí, nadací, spolků i fyzických osob, zabavené mezi roky 1938–1945, rozpomněl se zákonodárce i na dekret č. 5, uvedl ho v zákoně 212/2000 Sb., zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, čímž mohly být majetky neprávem zabavené podle Benešových dekretů 12 a 108 v omezené míře vráceny. V zákoně 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, zmínka o dekretu č. 5 není, tam jsou vzpomínány jen dekrety vyvlastňovací – 12 a 108. Ale když platí dva dekrety, měl by platit i třetí, a když lze stavět rozsudky na dvou dekretech, mělo by být možné stavět i na třetím.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že psané právo je třeba vykládat tak, aby plnilo svoji funkci spočívající v rozumném a spravedlivém vyřešení problému, aby obstálo před měřítky zdravého rozumu a podle fundovaných představ o spravedlnosti panujících v dané společnosti.
Jmění, které vyvlastnili nacisté a jehož vrácení původním majitelům se v letech 1945–1948 z různých důvodů nepodařilo (třeba i proto, že ho blokovali komunisté na ministerstvu zemědělství (člen KSČ Július Ďuriš byl ministrem zemědělství od 4. 4. 1945 do 10. 9. 1951), je tak dobrým testem rozsahu zdravého rozumu v české soudní soustavě.

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-5
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-12
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-108
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mrqgayf6mrrgiwte&rowIndex=0
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-428
https://www.holocaust.cz/zdroje/clanky-z-ros-chodese/ros-chodes-1998/rijen-10/jak-se-vraci-arizovany-majetek/
https://www.uzsvm.cz/kveten-2483-0-85/urady-spolu-valci-o-spornou-restituci-128487/
https://iudictum.cz/144671/i-us-397-98