Tak jsme se dnes ráno po více než dvou měsících probudili bez nouzového stavu vyhlášeného vládou. Nouzový stav skončil o půlnoci ze včerejška na dnešek. Zpravodajský kanál České televize dokonce včera ukazoval, zatímco program, téměř ze sta procent věnovaný koronaviru, běžel dál, počitadlo odečítající, kolik hodin, kolik minut a kolik sekund nám do konce nouzového stavu ještě zbývá...
Přitom se v našem životě od dnešního rána nezměnilo vůbec nic; ne snad, že by se změnilo málo – nezměnilo se nic. Nadále nesmíme „bez závažného důvodu“ cestovat do zahraničí, dokonce ani do Bruselu ne; a platí doporučení, abychom raději nikam necestovali ani po území státu, kde žijeme; nadále v určitou ranní hodinu smějí v supermarketech nakupovat jen lidé starší 65 let – a ochranka to hlídá; nadále se smíme pohybovat po ulicích jen s kusem textilu na gumičku nebo na uzel před ústy a nosem; v restauaracích a kavárnách jsou i nadále přístupné jen ty stoly, které stojí na čerstvém vzduchu a jsou dva metry od ostatnbích stolů; a v divadlech a v kinech, pokud vůbec hrají, musí být volno vedle každého diváka; nadále nesmí být na jedné bohoslužbě či na jednom představení více než 100 lidí a kadeřnice musejí mít při práci před obličejem kus plexiskla. Ovšem – už nejsme v nouzovém stavu. Všechna opatření, která včera platila na základě nouzového stavu, od dnešního rána platí na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Co je to za šaškárnu, prosím?
Přitom máme vyhlídku, že všechna omezení proti šíření koronaviru se budou změkčovat, zmenšovat a případně mizet, a taky známe – na rozdíl od předchozích týdnů – i přesná data, kdy, alespoň zatím, má to či ono přestat platit. Ale stav nouze anebo nenouze v tom nehraje žádnou roli! (Bylo dobře, podotýkám ještě jednou pro ty, kdo mě stále obviňují, že hlásám volný a nerušený pohyb virů v ČR i přes hranice, že se nějaká opatření přijala.) Ale proč se tedy nouze napsaná na papíru vůbec ruší? Poradcům pana premiéra při průzkumech nálad veřejnosti vyšlo, že lidem se stav nouze zkrátka nelíbí, že někteří se dokonce takového stavu bojí...
Řekněme si to otevřeně: vládou vyhlášený stav nouze, v normálním právním státě tedy jo významné opatření, je u nás jen slovo. Stav nouze se dá nahradit vyhláškou Ministerstva zdravotnictví a jede se dál, byznys jako obvykle... Právě že byznys! Pro byznys, tedy určitou část byznysu, znamená konec nouzového stavu velice důležitou změnu: když není stav nouze, vláda už nemůže nakupovat bez výběrového řízení; zlatý důl z prodeje a přeprodeje zdravotních pomůcek se uzavírá… Proto se taky honem honem objevil ve sněmovně zákon, který měl umožnit, aby se bez výběrového nařízení mohlo nakupovat i beze stavu nouze. Všecko se dá zařídit! Stav nouze je prostě jenom slovo.
Naštěstí tento zákon neprošel. Bdělost opozice, části médií a části veřejnosti to znemožnila. Premiér návrh velmi rychle stáhl, jako všechny předchozí pokusy o tiché zavedení mírné diktatury v mezích zákona, kterých jsme v uplynulých týdnech byli svědky. Protože pokud se premiér něčeho bojí snad ještě víc než těch malých smrtících potvůrek původem z bratrské Číny, je to masový projev nespokojenosti, velký pohyb ve veřejnosti směřující proti vládě.
Ještě máme demokracii, ještě se premiér bojí občanů.