Přiznám se, že mi myšlenka na projekt Méně žen v justici ležela v hlavě již delší dobu. Za šest milionů korun ročně jsem ochoten konat konzultace, školení a workshopy, orgánům takovým i onakým poskytovat konzultace, podklady a podněty, a hlavně jsem ochoten účastnit se práce „v expertních a poradních orgánech“, zvláště když bude na jednání dobře vybavený švédský stůl. Zasloužím si ty peníze úplně stejně jako například Národní kontaktní centrum Gender a věda.

Řekněme si upřímně, že vysoká feminizace české justice je problém z hlediska rovnosti. Například u okresních soudů pracuje 67 % soudkyň a jen 33 % soudců. To prostě není fér a neodpovídá to rozložení v populaci. Je za tím nejspíš indoktrinace a předsudky minulých dob, které Spravedlnost zpodobňovaly stereotypně jako ženu. I s tímto stereotypem je třeba něco udělat, ale až později. Nyní je třeba aktivně usilovat o posílení rovnosti a prosadit do justice více mužů – třeba zvýhodňováním při výběrových řízeních, kvótami, vyzdvihováním příkladu úspěšných soudců a mediálními kampaněmi, které budou upozorňovat na úspěchy mužů v justici.

Po vzoru pracoviště Gender a věda, kde pracují samé ženy, bude vytvořeno pracoviště Gender a justice, a jeho tým bude složen výhradně z mužů – jinak se rovnosti v justici nikdy nedobereme. Rovnost skrze absolutní nerovnost – to je pěkně dialektické a ukazuje to na ideologické jádro genderové doktríny.

Nechci ale, aby to vypadalo, že s pracovištěm Gender a věda chci soupeřit – naopak, naše cíle jsou shodné a naše činnost se doplňuje. Nevěříte? Opravdu, je to tak, stačí se podívat na celou problematiku objektivně. Rozložení mužů a žen v populaci je zhruba 50 : 50. Pokud chceme, aby se ženy přesunovaly do nějakých odvětví (třeba věda) a tam zvyšovaly svůj podíl, nutně to znamená, že z jiných odvětví (třeba justice) se musí odsunout a tam jejich podíl klesne. Z hlediska celkového výsledku je totiž jedno, jestli vláda sype miliardy na posilování přítomnosti mužů v jedněch odvětvích, nebo posilování přítomnosti žen v jiných.

Výsledek totiž bude stejný – muži se přesunou z odvětví, kde jsou zastoupeni více, do odvětví, kde je jejich podíl nižší, a ženy taktéž – taková je matematická logika. Jestli se budou přesouvat díky kampani Více žen do vědy nebo Méně žen do justice, je z hlediska výsledku irelevantní. Proto očekávám, že mi ministerstvo školství udělí alespoň pro začátek 36 milionů korun na šest let, abych také přiložil ruku ke společnému dílu a mohl pomáhat posilování rovnosti mužů a žen. Jsem ochoten třít bídu s nouzí za desítky milionů korun z peněz daňového poplatníka, jen abych napomohl tomuto ušlechtilému cíli.

…

Ale dosti žertování, popisované skutečnosti jsou vlastně velmi smutné. Na nesmyslnou agendu evropské i české levice jsou jen u nás ročně vynakládány stovky milionů, spíše miliardy, zatímco jinde peníze chybějí. Současné vládě, která se prezentuje jako pravicová, to zjevně nevadí. Nevadí jí ani důsledky této politiky a rezignuje na požadavek svobody, to jest, aby při výběru studentů, při udělování vědeckých grantů, při obsazování míst ve firmách, úřadech či v politice byl jediným kritériem zájem žadatelů a jejich výkony, nikoliv jiná kritéria, vlastnictvím stranické knížky počínaje a politicky preferovanou kombinací chromozómu X a Y konče.

Rovni jsme si v důstojnosti jako stvoření s nesmrtelnou duší a z politického hlediska jsme si rovni před zákonem. Snaha budovat rovnost v oblastech, ve kterých má být svoboda, ať už prostřednictvím zákazů nebo „jen“ formou finanční a byrokratické šikany, je ve svých důsledcích zhoubná. Budování tohoto druhu rovnosti je totiž zároveň omezováním lidské svobody, což je (a vždy byl) skutečný cíl a důsledek rovnostářské agendy, ať už materiální, nebo pohlavní. Důsledky plynoucí z naplňování takového cíle jsou dobře popsány – nesvobodné společnosti propadají postupně do stagnace materiální i duševní.