Téma

Ekonomika samozřejmě pojede dál, ale jinak mě doslova fascinuje, jak britské referendum totálně obnažilo neprofesionalitu a neschopnost evropských politických špiček: tady kdosi vypsal referendum, měsíce chrlil propagandu, a když nastala jedna ze dvou (jenom ze dvou, neřekl bych, kdyby ze dvaceti!) možných variant, vůbec neví, co dělat; jediné, na co se David Cameron zmohl, bylo prohlášení, že odstoupí – ovšem až v říjnu; co bude do té doby, neví...

„Proč o tom nepíšeš? Všichni o tom diskutují...,“ volá mi kamarád.

„To víš, jako vždycky. Čekám, až to nebude tak aktuální – abych se nad tím moh trochu zamyslet...,“ pokouším se zažertovat.

„Ne, vážně,“ volá, „mě to připadá jako průšvih a obrovskej skandál!“

„To jistě,“ souhlasím. „A co máš na mysli?“

„No přece ty nevděčný Arabáše, jak od nás zdrhli do západního – teda dneska už vůbec do Německa...“

„Nic o nich nevím, arabsky neumím, nemluvil jsem s nimi...“

Je čas začít myslet na prezidentské volby, řekla jsem si. Dva roky totiž utečou jako nic a ti, kteří by rádi znovu ovládli tento post, už jistě spřádají plány. Je fakt, že politické dění v poslední době příliš nesleduji. Starám se spíš o děti a excesy prezidenta Zemana mou pozornost příliš neupoutaly. Jenže předvolávání lidí, kteří mávají transparenty a vlajkami nějaké země na policejní stanici, to už je něco jiného. V hlavě mi začala blikat červená kontrolka...

Uprchlická vlna v Evropě zasáhla i vnitřní politiku v České republice. A to přesto, že od začátku roku naše země zaznamenala příchod pouhých 8 tisíc ilegálních imigrantů a jen 122 z nich zde požádalo o azyl. Imigrační krize zasáhla hraniční a průchozí země a Německo, ostatních států se dotkla jen nepatrně. Málo povzbudivá je celoevropská absence skutečných demokratických lídrů, která se v této situaci ukázala. Vzácnou výjimku představuje kancléřka Merkelová...