Již několik let se s přerývkami objevuje v médiích, vždy po nepříliš otevřených diplomatických jednáních, téma sporu Japonska s Ruskem o Kurilské souostroví. Naposledy se tak stalo koncem minulého roku a nyní v lednu 2019 aktuálně potvrdily oba státy zájem o jeho konečné urovnání, a to uzavřením mírové smlouvy. 

Dění, týkající se tisíce kilometrů vzdálené země, může být jednou z možných přelomových geopolitických změn v letošním roce.
Geograficky se jedná o více než 30 ostrovů a ostrůvků, rozprostírajících se v délce 1 200 km mezi Ochotským mořem na západě a severním Tichým oceánem na východě. Nejsevernější ostrov Šumšu je oddělen jen několikakilometrovým průlivem od mysu Lopatka na Kamčatce; nejjižnější ostrov Kunašir a skupina ostrovů Habomai a Šikotan leží v dohledu nejsevernějšího japonského ostrova Hokkaidó.

Pro evropský západ byly ostrovy objeveny roku 1643, ovšem již předtím na jižní z nich pronikali Japonci. Původní obyvatelé, stejně jako na ostrově Hokkaidó, v severní části ostrova Honšú a na Sachalinu, byli Ainové, jejichž příslušníci žijí dnes v Japonsku jako uznaná asi stotisícová menšina, v Ruské federaci je jich nepatrné množství. V historii trpěli domorodci stejnou měrou od obou soupeřících mocností, usilujících o ovládnutí jejich území.

Již v 18. století byly ostrovy nárokovány jak Japonci, tak i trvale expandujícím carským Ruskem, roku 1786 se Japoncům podařilo Rusko vytlačit z nejjižnějších, rozlohou větších ostrovů Iturup a Kunašir. Roku 1855 byla pak poprvé stanovena oboustranně respektovaná hranice; ostrov Sachalin (japonsky Karafuto) byl označen jako území společného zájmu. Japonský tlak se v průběhu doby zvyšoval.

V roce 1875 se Rusko dohodou v Petrohradě Kuril vzdalo, naproti tomu Sachalin přešel zcela pod jeho mocenský vliv.
Z hlediska Ruska významná dálněvýchodní oblast se poprvé stala válčištěm v rusko-japonském střetnutí v letech 1904–1905. Po prohrané válce, jíž se mimochodem zúčastnil i známý křižník Aurora, Rusko podle tzv. Portsmouthské smlouvy z roku 1905 ztratilo jižní Sachalin a „navždy se zřeklo nároků na jižní Kurily“.

Je nutno poznamenat, že geografický výklad pojmu „Kurily“ se na ruské a japonské straně již tradičně značně liší: Japonci tvrdí, že jižně od ostrova Iturup, včetně něho, tj. území dvou největších jižních ostrovů Iturup a Kunašir, nelze nazývat Kurilami. Skupina malých ostrůvků Habomai a ostrov Šikotan má patřit již od 16. století integrálně k Japonsku, k ostrovu Hokkaidó. Ruský výklad se řídí novějšími politickými poměry a Kurilami se rozumí veškeré ostrovy mezi Kamčatkou a Hokkaidem.

Japonská říše ovládala celé Kurilské souostroví od zmíněného roku 1875, nadto od vítězství ve válce roku 1905 i jižní Sachalin (Karafuto), a to až do konce druhé světové války. Na ostrovech (nepočítaje jižní Sachalin) žilo ve 40. letech 20. století asi 17 tisíc usedlých Japonců.

Již zběžný pohled na mapu dokládá značný strategický význam této jinak z hlediska klimatického nehostinné a hospodářsky málo využitelné oblasti. U pobřeží Kuril se například zformovala flotila japonských plavidel, z nichž byl v prosinci roku 1941 uskutečněn letecký útok na havajský Pearl Harbor.

Dne 8. srpna 1945 Sovětský svaz vyhlásil po spojenecké konferenci v Postupimi a po svržení první atomové bomby na Hirošimu Japonsku válku. Na silně opevněný ostrov Šumšu, vzdálený od Kamčatky 11 kilometrů, byl proveden výsadek již 17. srpna, dne 23. srpna Japonci na Šumšu a na severních  ostrovech kapitulovali a během první poloviny září 1945 obsadila Rudá armáda Kurily i jižní Sachalin. Japonští obyvatelé byli důsledně vysídleni, vojáci ovšem skončili na dlouhou dobu v sovětských zajateckých táborech.

Sověti se nepodíleli na Sanfranciské smlouvě mezi Japonskem a Spojenci v roce 1951, svrchovanost nad obsazeným územím jim však byla přiznána. Japonci navzdory kruté porážce se svých „severních teritorií“ (tj. větších ostrovů Iturup, Kunašir, Šikotan a ostrovní skupiny Habomai) nikdy nevzdali, což deklarovali již v roce 1946. Sovětskému svazu (a tudíž dnešní Ruské federaci) by tak nepochybně zůstaly pouze „severní Kurily“ a pochopitelně Sachalin, jehož se spor netýká.

Teprve v roce 1956 ukončil Sovětský svaz s Japonskem společnou deklarací do té doby trvající válečný stav.

Totální sovětizace se ostrovů nedotkla až na drobné výjimky a bezvýznamné poruštění tradičních japonských názvů. Srovnáme-li to s nejzápadnější výspou Ruské federace, dnešní Kaliningradskou oblastí, zahrnující větší část někdejšího Východního Pruska, je to přinejmenším pozoruhodné.

Ve strategii studené války byly pro SSSR Kurily nesmírně důležitým územím z důvodů rozmístění námořních, leteckých a raketových základen, počínaje válkou v Koreji a pak v 60.–80. letech.

Tento stav v podstatě přes jisté uvolnění po rozpadu Sovětského svazu trvá dodnes, nicméně oba současní státníci, japonský premiér Šinzó Abe a prezident Vladimír Putin mají každý své dobré, prestižní a zejména ekonomické důvody vleklý kurilský problém racionálně vyřešit. Putin by se ovšem musel vyrovnat s nacionalisty, kteří válečnou kořist z roku 1945 nehodlají vyměnit za předpokládané ekonomické zisky.

Mocenské poměry v severozápadním Pacifiku by se ovšem změnily, ve hře je ruský vztah s Čínou, její soupeření s USA, japonsko-americké spojenectví, aktuální záležitosti obou Korejí.

(O rozsahu Ruskem vráceného území se spekuluje, jednalo by se zřejmě o Šikotan, Kunašir a ostrůvky Habomai.)

Nejenom v Koreji, ale i o dva tisíce kilometrů na severovýchod se může svět vbrzku dočkat změn.