Uncategorised

Úterý po tak řečeném ČERNÉM PÁTKU, kdy lidé nakupují ve slevách, je tradičně označováno jako DEN DÁRCŮ. Takže pokud chcete přispět na práci a náklady Skleněného kostela, nastavujeme klobouk: číslo účtu: 2400201943/2010. A připojujeme laskavý článek spolupracovnice Skleněného kostela Lenky Kolaříkové...

"V rijnu prijal Evropsky parlament usneseni o Sudanu, ktere pripad Petra Jaška, dvou sudanskych pastoru a sudanskeho studenta, kteri byli zadrzeni spolu s nim,vyslovne zminuje..."

Otázka potratů: Donald Trump řekl, že je pro, aby se právo rozhodovat o potratech vrátilo na úroveň jednotlivých států USA; neřekl však, jak toho chce dosáhnout. Hillary Clintonové se naopak moc států nelíbí chtěla by ji ještě více omezit...

Stále znova se dostávám do různých debat a diskusí o islámu. Stále znova mě někteří dobří lidé informují o tom či onom s islámem souvisejícím tématu a někteří podezřívají – z ledasčeho; rozhodl jsem se proto, že islámskou tematiku ve Skleněném kostele pro letošek uzavřu, a to shrnutím, kterým snad vyloučím i různá podezření vůči své skromné osobě... Zformuloval jsem si to do sedmi Ne...

Ranní mše v katedrále je slavnostnější než jindy, zpívá se chorál a varhany ho opakují v mohutných variacích. Patron celého národa i této katedrály hledí z barevné vitráže nad hlavním oltářem, jeho jméno zaznělo mnohokrát v kázání, mešních modlitbách i písních, dávná historická postava je už jedenáct století předmětem kultu i námětem kultury a její jméno se stále veřejně přivolává… Proč? Za jakým účelem?

Nedělní mše v Brně u jezuitů. Kněz v kázání připomíná, že 17. září je výroční den, kdy v leopoldovské věznici zemřel Adolf Kajpr (nar. 5. července 1902 v Hředli na Kladensku), oblíbený kazatel, publicista a redaktor časopisu Katolík: bylo to roku 1959.Koncelebruje starý jezuita, který nedávno oslavil devadesáté páté narozeniny. Po mši se ho ptám: „A na co zemřel páter Kajpr? Přece ho nepopravili!“ „Zemřel na smích.“ „Na smích? Jak tomu mám rozumět?“ „No, byla ta povinná procházka, chodili jsme dokola po dvoře a on se najednou zhroutil. A páter Pavlík (poznámka pisatele: první legální provinciál jezuitů po listopadu 1989) a já jsme ho odnesli na marodku. Tam bylo vždycky hodně lidí, někdo vykládal vtipy a páter Kajpr se tak hlasitě smál, až dostal srdeční záchvat.“ Kolikrát už jsem to řekl nebo slyšel: „To by člověk umřel smíchy!“ Okřídlené úsloví. Ode dneška, až ho zas uslyším nebo řeknu, si při něm vzpomenu na Adolfa Kajpra.