Slova svatého evangelia podle Marka
Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea na lodi s pomocníky a odešli za ním. (Mk 1, 14–20)
První čtení je dnes z knihy Jonáš (Jon 3, 1–10). Bůh poslal proroka, aby hlásal hřešícím obyvatelům Ninive možnost, jak se zachránit. Prorok se zalekne velkého úkolu a utíká před Bohem. Ale – Bůh své plány nemění kvůli lidským obavám a zbabělosti. Posílá proroka podruhé. On ho poslechne a stane se zázrak – obyvatelé Ninive se dají na pokání a jsou zachráněni. Mimo jiné je to povzbuzení pro umdlévající kazatele, kteří hlásají Krista a drtí je současná statistická neúspěšnost.
V žalmu (Ž 25) prosíme Boha, aby nám ukázal svou vůli, a zvěstuje se jistota, že pokorní ji poznají.
Ve druhém čtení (1Kor 7, 29–31) nás apoštol upozorňuje na krátkost a pomíjivost pozemského života.
V evangeliu (Mk 1, 14–20) nám svatý Marek hned v první kapitole své evangelia předává nejdůležitější výzvu Pána Ježíše – Obraťte se a věřte evangeliu!
Celé dějiny spásy – záchrany světa, národů a jednotlivého člověka spočívají v pokání.
Pokání, které nás vede skrze pokoru k daru Ducha Svatého – bázni před Bohem.
Stále – v čase před Kristem i po jeho narození – nás Pán Bůh volá a vybízí celou svou spravedlností a svým milosrdenstvím k pokání.
Kdy nám to dojde? A dojde nám to vůbec? Na co budeme myslet ve chvíli, která jednou přijde a bude předcházet konci našeho pozemského putování? Jaký je náš život, taková bude naše smrt, a jaká bude naše smrt, taková bude naše věčnost! Je také velmi důležité – a dá se to spojit s našimi modlitbami za jednotu církve – v jaké společnosti žijeme. Je třeba připomenout v této souvislosti první a hlavní zákon Kristovy církve: SPÁSA DUŠÍ!
Viz odkaz na článek ve Skleněném kostele o smrti. Kníže volal o pomoc – a místo toho, aby mu jeho nejbližší zavolali kněze, služebníka Božího milosrdenství, správce Božích tajemství a toho, který mu z moci Apoštolského stolce otevře nebe, tak ho – ve své politováníhodné pohanské zabedněnosti – posouvali po posteli. Druhý příklad z dramatu na Filozofické fakultě – myšlení matky a studentky (viz: http://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-duch/menu-duch-tema/4807-1-11).
Příběh z války mi vyprávěl člověk, který byl tehdy malý chlapec. Stalo se to před více než sedmdesáti roky. Svou maminkou a tatínkem ve chvíli bombardování jejich města byl zaveden do podzemního krytu. A tam se všichni – všichni do jednoho – naplněni strachem o své životy – úpěnlivě modlili Otče náš – stále dokola, dokud bombardování neskočilo – komunisté, lidovci, věřící, nevěřící. Ale – přece, někdo musel s modlitbou začít!
Proto je nesmírně důležitá nadčasová výzva dnešního Božího slova z úst Pána Ježíše: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“
Kdo začne? Já? Pokud ne, a budu po příkladu Jonáše utíkat a skrývat se v takzvané korektnosti, budu alespoň vyprošovat sobě, církvi a světu nové Jonáše, Jany Křtitele a další neohrožené a statečné hlasatele Božího Slova?
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za tvé SLOVO, kterým nám dáváš najevo svou vůli. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme, abychom Tvé slovo četli, rozjímali a podle něho řídili svůj život. Skrze Krista našeho Pána. Amen.