Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám. (Jan 6,1–15)
V jedné hodině náboženství se po přečtení dnešního evangelního úryvku zeptala katechetka dětí: „Děti, o čem je tento příběh?“ A dostala odpověď, kterou tak úplně nečekala: „O tom, jak Ježíš vyčaroval chleba a ryby pro hladové lidi.“ Celou vyučovací hodinu pak probírali, že Ježíš není kouzelník, který přišel bavit lidi, ale že dělá zázraky, aby nám lidem něco důležitého odhalil. Ježíš nasytí zástup chlebem a učedníci si na to vzpomenou při velikonoční večeři, kde Ježíš požehná chléb a pronese nad ním slova proměnění: „Vezměte, to je mé tělo.“ V nasycení zástupů poznají předobraz eucharistie, ve které se Ježíš bude vydávat lidem až do konce světa.
Pán Ježíš ví, co skutečně potřebujeme, a rád nám to dá, když k němu přijdeme.
Jednou z povinností mnichů bylo vyžebrat jídlo pro nuzné. Byla to namáhavá a nevděčná práce, při které nejednou zakusili výsměch a ponižování. Když pak jídlo dávali chudým, setkávali se s reptáním: „A to nic lepšího nemáte?“ Není divu, že si občas stěžovali. Jeden bratr je chtěl utěšit a tak jim připomínal, že i apoštolové roznášeli lidem chléb a ryby hladovým. Na to jiný mnich opáčil: „Těm se to roznášelo, když je Ježíš zásoboval...“
Zaslechl to opat, usmál se a pravil: „Vždyť i nás Ježíš zásobuje.“ Mnich jen zakroutil hlavou: „Tak mi teda ukažte, kde je ten jeho chléb a ryby.“ Na to se mu dostalo nečekané odpovědi: „Ten chléb a ryby, kterými Ježíš zásobuje hladové, jsi ty, já, každý z nás. Těch pět chlebů v evangeliu je symbolem pěti lidských smyslů, které jsou základem našeho života podobně jako chléb. Ryba, která se řecky řekne ICHTHYS, je symbolem Ježíše Krista, Božího Syna a Spasitele. A tyto ryby jsou dvě, protože Ježíše máme mít ve své mysli a ve svém srdci. Pět chlebů a dvě ryby, to je člověk, který své schopnosti, smysly, svou mysl a srdce dává Kristu. A ten ho posvětí a použije k dobru celého světa.“
Toto evangelium není jen o hladu těla. Je tu i jiný hlad. Hlad každé duše po lásce. A ten máme tišit tím, čím jsme a co konáme. Jsme milované Boží děti a snažíme se to projevovat každým pohledem, slovem i dotekem.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za hlad po lásce, hlad po tobě. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme, abychom tebou vždy a podle tvé svaté vůle sytili – nejen sebe, ale také ty, které jsi nám svěřil. Skrze Krista našeho Pána. Amen.