Slova svatého evangelia podle Jana
Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: Chléb z nebe jim dal jíst.“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ (Jan 6, 24–35)

Papežové v posledních desetiletích velmi důrazně mluví o velkém skandálu. V tomto světě se na jedné straně podle statistik vyhodí do odpadků 43 % potravin – na straně druhé trpí miliony lidí hladem a žízní, mnozí také na hlad umírají. To si my, kteří máme stále plný žaludek, nedokážeme ani představit. My, kteří často hříšně soudíme nejen kvalitu jídla, ale také jeho vzhled. My, kteří jsme v jídle vybíraví, my, kteří jíme jen to, co nám chutná. Ve světě se vynakládají nepředstavitelné prostředky na průzkum vesmíru a ještě nepředstavitelnější peníze na zbrojení, které je na zabíjení lidí. Mají s tímto skandálem šanci něco udělat děti Světla? Co pro nápravu tohoto stavu dělají děti Boží?
Cestu k nápravě nám může ukázat příběh z jedné fary a pohled do života jednoho z velkých obnovitelů života Církve a člověka, který má dnes svátek – svatý Jan Maria Vianney. To všechno na základě pokrmu pro naši nesmrtelnou duši, který jsme právě přijali – Božího slova. V síle pokrmu, který za několik chvil přijmeme – v síle eucharistie. V síle našeho Spasitele – Pána Ježíše – pod způsobou chleba. Chleba, který nám dává věčný život, chleba, který nám posílá náš nebeský Otec.
V jedné farnosti byla fara nedaleko nádraží. A kdykoli tam nastoupil nový kaplan, farář si ho zavolal a povídá: „Když tu někdo zazvoní a bude chtít peníze, tak řekni, že lístky na vlak nekupujeme, peníze nepůjčujeme, a pokud bude mít hlad, můžeš mu namazat krajíc chleba.“ Někteří kaplani se ptali: „A nebylo by jednodušší nemazat těm lidem chléb, ale dát jim nějaké drobné, aby si jídlo koupili sami?“ „Ani náhodou. Když dáváš chléb, přichází tak jeden do týdne. Když dáš peníze, bude jich tu deset za den. Nejsme tady pro sponzorování kuřáků a alkoholiků. Na faře je potřeba klid pro přípravy na svátosti a pro ty, kdo potřebují a skutečně chtějí přijmout naši duchovní službu.“
Slova patrona kněží – svatého Jana Maria Vianneye:
„V neděli nám milý Bůh otevírá své poklady a je na nás, abychom z nich nabírali plnýma rukama.“
„Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi. Modlitba není nic jiného než sjednocení s Bohem. Kdo má srdce čisté a spojené s Bohem, cítí v sobě sladkost, která ho naplňuje rozkoší; obklopuje ho podivuhodné světlo. V tomto důvěrném sjednocení jsou Bůh a duše jako dva dohromady slité kusy vosku; nelze je už rozdělit. Toto spojení Boha s jeho maličkým tvorem je něco překrásného. Je to štěstí, jež nelze pochopit.“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za pokrm k věčnému životu, kterým nás sytíš. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme, abychom tento pokrm co nejčastěji přijímali a tuto milost vyprosili i těm, kteří o něj nestojí. Skrze Krista našeho Pána. Amen.