„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“ (Jan 6, 44) – to je věta z dnešního evangelia, o které se v církvi myslím jen velice málo přemýšlí a rozjímá. Spíše jsme ochotni uvažovat o opaku toho, co tato věta říká: zlobíme se na současnou společnost, na většinu lidí okolo nás – kterým klademe za vinu, že kostely se vyprazdňují a víra upadá; z toho, co říká tato věta z evangelia, jako by ale plynulo, že lidé za to vlastně tak úplně nemohou, že iniciativa, přinejmenším prvotní iniciativa, není na lidech, ale na nebeském Otci. To on musí člověka přitáhnout, jinak žádná lidská bytost ke Kristu přijít nemůže…
V knize Františkánskej živel, což je jeho interview s novinářem Ondřejem Havlíčkem, se tohoto tématu (na straně 11) dotýká františkánský kněz Šebestián Smrčina. Na otázku, zda člověk nemůže vztah k Bohu sám v sobě vyvolat, odpovídá: „Myslím, že to opravdu nejde. Bůh mi musí dát nejprve o sobě vědět a rozkřesat ve mně jiskru…“
Čili: musí člověka přitáhnout…
Připadá mi, a to je skutečně myšlenka na hraně, a tak je, vážení čtenáři, také třeba ji brát, že v současné církvi (a snad to tak bylo i vždycky) působí, hlavně mezi laiky, nemálo lidí, které Bůh k sobě nepřitáhl – anebo, optimističtěji: zatím ještě k sobě nepřitáhl, ale oni už jsou velmi aktivní, napravují církev a celý svět, spílají nevěřícím a ještě víc křesťanům, kteří podle nich věří špatně. Nešetří při tom sil a všude vidí nějakou vinu (jen ne u sebe). Ale jejich aktivita je ryze lidská a nic Božího v ní není, vybrali si prostě církev jako svůj klub, jako své barvy – a chovají se jako jejich fanoušci. To nemůže vést k dobrému.
Člověk musí naslouchat (a naslouchat, to nemusejí být jen chvíle v tichu, ale také četba Bible a knih svědků víry). Někdy dlouho naslouchat. Nikdo nemůže přijít ke Kristu, jestliže ho nepřitáhne Otec…
Iniciativa je a musí zůstat na Bohu. Ale, jak dodává jedním dechem otec Šebestián Smrčina, „nutná je spolupráce, člověk musí být otevřenej, musí hledat…“.
Kdo hledá, nalezne – i když, pokud v duchovních věcech hledá ne sobecky a konzumně, nýbrž poctivě, také někdy nalezne něco úplně jiného, než co si původně myslel, že hledá.
Bůh se k nám nechová s nezájmem, abych do třetice citoval otce Smrčinu, Bůh „obchází naši duši jako nápadník s kytkou“.