Mluví se o biodiverzitě. O tom, co – podle mě – soudný člověk přirozeně cítí, totiž že každý biologický druh představuje nenahraditelnou hodnotu a jeho vyhubením se lidstvo dopouští čehosi nevratného, dochází k jakémusi ochuzení a otupení celého Božího stvoření...

Svatý otec František říká: zmrzačení.

František se biodiverzity dotýká v 86. až 89. článku své Encykliky o péči o společný domov Laudato si´ (Buď pochválen) z 24. května 2015 – dokumentu, nad kterým bych se chtěl zamýšlet po dobu letošního adventu – a poukazuje na duchovní rozměr Božího stvoření jako celku. A papež cituje svatého Tomáše Akvinského, který „moudře zdůraznil, že mnohost a různost pocházejí z úmyslu prvního hybatele, jímž je Bůh...“.

Cituji trochu víc z místa u svatého Tomáše, které Svatý otec uvádí: „Neboť (Bůh) uvedl věci do bytí, aby svou dobrotu sdělil tvorům a jimi (tvory) ji znázornil. A protože nemůže býti dostatečně znázorněna jedním tvorem, učinil mnoho tvorů a různé, aby co chybí jednomu ve znázorňování božské dobroty, bylo nahrazeno z jiného: neboť dobrota, která v Bohu jest jednoduše a jedním tvarem, ve tvorech jest mnohonásobně a rozděleně. Proto celý vesmír má dokonaleji podíl božské dobroty a ji znázorňuje než kterýkoli jiný tvor.“ (Theologická summa. Doslovný překlad. První část. Přeložil P. E. Soukup, O. P. Edice Krystal, Olomouc, 1937, s. 433.)

A papež shrnuje: „Důležitost a význam jakéhokoli tvora můžeme tedy lépe pochopit, když jej kontemplujeme v celkovém Božím plánu.“