Barokní chrám v Žamberku je příliš velký na toto městečko schované pod Orlickými horami. Dvě masivní věže zahrocené vzhůru jako kosmické lodi, ohromná kopule odhadem stejných rozměrů jako bazilika na Hostýně, dva boční oltáře a dvě boční kaple. Okna pouštějí tolik světla, že by při nedělní mši stačilo rozsvítit jenom svíce pro ozdobu.
Oltářní obraz teď zakrývá postní plátno, jak je před Velikonocemi zvykem. Postní plátna ze starších časů bývají typická: z tmavého pozadí vystupují tlumené barvy, přesto je jasně poznat Ježíš na kříži, pod jeho rameny Panna Maria a apoštol Jan, u paty kříže skloněná Magdalena. Nikdo víc. Tak je to ve většině našich kostelů.
Tady v Žamberku je postní plátno jiné. Fialové pozadí zabírá mnohem větší procento plochy než Ukřižovaný: je to přesně opačný poměr pozadí a postav, než bývá většinou obvyklé. A nejsou tu jiné postavy než ta hlavní. Tělo na kříži je uprostřed té velké plochy až subtilní. A pod ním je Golgota, která opravdu vypadá jako lebka, což právě to cizí slovo znamená: jako vrchní část holé hlavy, useknutá těsně nad obočím. A kříž je do ní zabodnutý jako větší tříska: tak to vypadá od hlavní brány kostela v daném poměru velikostí.
„Ti sedláci paličatí, jak se jim jen dostat na kobylku!“ přemítá venkovský farář v jedné novele od Jana Čepa. „Věru, není to tak lehké rozštípnout ty lebky a vpravit jim do nich živou představu Boha, který umírá na kříži za nás a kterému je hrozně potřebí naší lásky!“
Ano, rozštípnout, duchovně vštípit kříž do hlavy a do všeho, co se v ní skrývá. Někdy v ní zůstane trčet jako cizí těleso čili corpus alienum, jak praví lékaři. Jindy se ujme jako vzácný štěp.

Fotografie a historie žamberského postního plátna (které měří 4,50 krát 6,52 m!) viz http://farnostzamberk.cz/sites/farnostzamberk.cz/files/soubory1/2015_1_web.pdf