Křesťan není někdo, kdo uznává Ježíše Krista za učitele mravnosti, za velkého člověka, za jednu z nejvýznamnějších postav světových dějin, tak podobně... Pro křesťana je bolestné a nepříjemné, když se setkává s takovýmto pohledem na Ježíše – byť jakkoliv dobře míněným.
Ježíš je všechno ve všem, Ježíš je ten, „skrze něhož vše bylo stvořeno“, „všechno viditelné i neviditelné“ (cařihradsko-nicejské vyznání víry), bez něho nepovstalo nic z toho, co je. Ježíš je Bůh.
A současně člověk jako já anebo ty. Měl svou DNA, krevní skupinu, všechny orgány těla, barvu očí, rysy tváře; povahu, záliby, přátelské vztahy: byl od svého početí „normální“ člověk, „žil náš život,“ jak se modlíme, „a byl nám podoben ve všem, kromě hříchu.“ Stvořitel se stal součástí stvoření. Copak to může někdo pochopit? Nelze pochopit, jen přijmout – a milovat. V Duchu Svatém.