První hřích: Uvěřit, že jsem bojovníkem za pravdu, ještě lépe za Pravdu (a pokud možno proti všem).
„Nikdo ať nevynáší jednoho na újmu druhého. Vždyť kdo může o tobě říct, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nebyl dostal?“ (1. Kor 4, 6b – 7). Prosím, Pane, dej, ať se často mýlím, ať jsem při omylu opravdu přistižen a ať to uznám. Abych nebyl pyšný, protože pýcha je hřích.

Druhý hřích: Pociťovat radost z vítězství, vžít se do mentality zápasu – mít radost z dobře umístěné rány, kterou jsem zasadil protivníkovi. To je opak lásky a neláska je hřích.

Třetí hřích: Argumentovat z pozice strachu, z vědomí ohrožení tím, s kým polemizuj, anebo tím, o kom polemizuji.
„Vzepřete se proti ďáblovi, a uteče od vás“ (Jak 4, 7b).