Malá zamyšlení

Takový Velký pátek, jak jej prožíváme letos, nezažil z nás nikdo – kromě těch, a už jich není mnoho, kdo pamatují druhou světovou válku. Paralely mezi Kristovou obětí a utrpením lidí na Ukrajině napadají snad každého křesťana. Avšak také paralely mezi Ukrajinou a námi. Vždyť paneláky, které vidíme spálené a odshora dolů rozpárané po dopadu raket, jsou stejné jako paneláky u nás, jsou snad jen o něco větší a o něco panelákovitější.

„Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Mesiáš, Pán.“ Tak zní tohle místo z Bible v překladu Ondřeje Petrů. Tak ho každým rokem čtu, přesněji řečeno poslouchám v rodinném kruhu poblíž stromku. V kostele ho slyšíme mírně jinak: „[...] Spasitel, to je Kristus Pán.“ Petrů zvolil jiné syntaktické členění (a taky jiné slovo, ovšem hebrejské Mesiáš znamená totéž co řecké Kristus). A když to tak vnímám už padesát let, napadá mě, že tam ta jediná čárečka přece jen něco znamená...

Znáte ten starý vtip ze série o Rádiu Jerevan, jak jsme si je tenkrát vyprávěli? Vzpomněl jsem si na ten vtip dnes ráno. Takže – otázka: Bude válka? Odpověď: Ne, válka nebude – ale boj za mír bude takový, že nezůstane ani kámen na kameni.. Svět, do kterého jsme se dnes ráno probudili, už není stejný jako svět, do jakého jsme se probudili včera... Všechny problémy a všechna včerejší témata znějí najednou jako falešná a bezvýznamná ve srovnání s tím, co se děje....

„Čím jiným jsou státy bez spravedlnosti než velká darebáctví – magna latrocinia?“ kladl už v 5. století řečnickou otázku svatý Augustin. Byl-li běloruský prezident Alexandr Lukašenko optimisticky označován jako „poslední evropský diktátor“, byla to pro někoho jen metafora. Ale je to diktátor ani ne ve smyslu, jak tomu slovu rozumíme dnes, nýbrž diktátor v antickém a staroorientálním rozměru...