„Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Mesiáš, Pán.“ Tak zní tohle místo z Bible v překladu Ondřeje Petrů. Tak ho každým rokem čtu, přesněji řečeno poslouchám v rodinném kruhu poblíž stromku. V kostele ho slyšíme mírně jinak: „[...] Spasitel, to je Kristus Pán.“ Petrů zvolil jiné syntaktické členění (a taky jiné slovo, ovšem hebrejské Mesiáš znamená totéž co řecké Kristus). A když to tak vnímám už padesát let, napadá mě, že tam ta jediná čárečka přece jen něco znamená...

Číst dál...

„Čím jiným jsou státy bez spravedlnosti než velká darebáctví – magna latrocinia?“ kladl už v 5. století řečnickou otázku svatý Augustin. Byl-li běloruský prezident Alexandr Lukašenko optimisticky označován jako „poslední evropský diktátor“, byla to pro někoho jen metafora. Ale je to diktátor ani ne ve smyslu, jak tomu slovu rozumíme dnes, nýbrž diktátor v antickém a staroorientálním rozměru...

Číst dál...

Hodnoty. To slovo slýcháme docela často. I my sami říkáme: jde nám o křesťanské hodnoty... Mluvit o Bohu nebo dokonce o našem Pánu Ježíši Kristu se v mnoha prostředích jaksi nehodí a někde přímo nesmí, ale hodnoty, to ano. Mluvit o hodnotách se může. Hodnota je něco, co se hodnotí, co má cenu. Takže je vlastně hezké, že se našemu křesťanství přiznává, že obsahuje cosi, co má cenu... Svěřím se vám ale, že mě slovo hodnoty v poslední době už docela štve! Co jsou to vlastně hodnoty? 

Číst dál...

Dne 22. února je svátek Stolce svatého apoštola Petra. Nejde o žádný novodobý vynález, do kalendáře nebyl vložen ani po Druhém vatikánském koncilu ve 20. století, ani po definování papežské neomylnosti v 19. století, ani jako reakce na osvícenství a ani ve vrcholném středověku; slavíme jej už od 4. století...

Číst dál...