Malá zamyšlení

Advent, čas,

ve kterém zazní k nám uvnitř zvenku

tisíc a jeden jasných zvonků

(a kdy jediný bezdomovec

sám zvoní jako stádo ovec

u červeného kotlíku

z domova, jejž má v Armádě spásy)...

Je to někdy poslední argument lidí (často i věřících), kteří se zdráhají přijmout poslední zodpovědnost za své činy: jsme takoví, jaké nás stvořil Bůh. Tak vlastně za nic nemůžeme. Za všechno, co jsme zbabrali, může On...

Bylo mi teprve šestnáct let, když se mi dostala do ruky kniha Romana Guardiniho O modlitbě, jež tehdy vyšla. Ale nebyl jsem na tuto knihu ještě zralý – to mi bylo jasné, sotva jsem do ní trochu začetl; tak jsem ji odložil. Ovšem jedna myšlenka Romana Guardiniho z této knihy mi utkvěla dodnes: „Vcelku se dá říci, že člověk není tvor, který by se rád modlil.“

I kněží jsou často
ovce bez pastýře
a vlk je jejich
oblíbené zvíře

takže i beránek dnes
ve vlčím rouše chodí
statečně maso kouše

A slzy tvoří moře
kterým se po krk brodí