To je vážně jako na celý život, vážně až do smrti? Že když se rozvedeme, tady v matrice budeme pořád manželé? diví se snoubenci, kteří chtěli mít svatbu v kostele, protože je to hezčí – a teď najednou váhají. Co vlastně bereme vážně? Jistě, své zdraví, hlavně zdraví, říkají lidé, na prvním místě zdraví, to ti starší, se zdravím se udělají největší zisky; mladší zas adrenalin, adrenalinové zážitky, něco zažít, něco si užít... Ale svá rozhodnutí, své postoje ke světu okolo nás? Vůbec je vážně nebereme! Nějak bylo, nějak bude, říkají lidé. A: když nejde o život, tak jde o houby...

Číst dál...

Končím dnes svoji skromnou procházku mezi některými (zdaleka, zdaleka ne všemi) myšlenkami Encykliky o péči o společný domov Laudato si´, Buď pochválen, kterou zveřejnil papež František 24. května 2015. Procházku encyklikou „radostnou a zároveň dramatickou“ – jak ji charakterizuje sám papež. Kdybych měl sám pro sebe před koncem svých zápisků najít nějaký citát, který by shrnoval celé poselství encykliky, jak by zněl?

Číst dál...

Encyklika Laudato si´ je skutečně předvánoční četba: nejen že ústí do dvou krásných modliteb, obracejících se k Bohu (jedna je stylizována pro křesťany a druhá tak, aby se ji mohli modlit i ti, jejichž víra křesťanská není – také naprosté novum v historii papežských dokumentů), ale ještě před těmito modlitbami se papežova pozornost obrací ke Svaté rodině: k Panně Marii a svatému Josefovi.

Číst dál...

Ne ve středoevropské, ani v italské, nýbrž ve španělské (a pak latinskoamerické) ikonografické tradici bývá svatý Josef zobrazován s větvičkou nardu v ruce, tak jako u nás s lilií. Nard je symbolem duševní krásy a čistoty. Nevěsta v biblické Písni písní (4, 13) voní jako „sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou a nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí...“.

Číst dál...