„Nevezmeš jména Božího nadarmo.“ Nebo podle současného překladu: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ Zrovna dnes, v sobotu před třetí nedělí postní, přichází Desatero na řadu v breviáři (2. kniha Mojžíšova, 20. kapitola).

Po celý život mám dojem, že tohle přikázání se mě osobně netýká.

Od malička neříkám v záchvatu vzteku ani „panebože“, natož „ježíšmaria“ nebo „prokristapána“: tak nás vychovali rodiče a sami v tom šli příkladem.

Ale neexistují i jiné skutky, kterými se tohle přikázání porušuje? Například naše svalnaté řeči o Bohu, když se ho dovoláváme proti našim odpůrcům, přičemž zdaleka nemáme zjištěno, že zrovna my jsme v právu?

A právě dnes, když jsme četli Desatero v breviáři, vysílala televize, co řekl Putin. Při slavnostním projevu na stadionu v Lužnikách dokonce citoval bibli: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ Jak sám doplnil, mínil tím ruské vojáky padlé v bojích na Ukrajině: podle jeho výkladu dali a dávají život za své ruské spoluobčany, kteří žijí na Ukrajině a jsou prý vystaveni genocidě od údajných ukrajinských nacionalistů.

Co tedy ruský prezident de facto řekl? Domysleme ten biblický citát podle aktuální situace a dosaďme do něj konkrétní události.

„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo padne v boji jako příslušník armády, která ostřeluje města, planýruje dědiny, bourá špitály a školy, přepadává jaderné elektrárny a vyhání ze země miliony obyvatel. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo na rozkaz svých velitelů zabíjí civilisty a bombarduje obytná sídla.“

Tak to zřejmě myslel vrchní velitel armády sovětského Ruska. A jestli to tak nemyslel, ten smysl to má. A pokud nezneužil jméno Hospodina, zneužil slova jeho Syna.

„Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.“ (Ex 20,7)