Lidé si často přejí pokojné Vánoce. „A hlavně, ať je prožijete v klidu!“ slyším čas od času. Jenže v jakém klidu? Jistě, chápu, že po týdnech předvánočního shonu, dohánění všech možných i nemožných uzávěrek v práci, je člověk rád, že je chvíli doma, v klidu. Mezi svými blízkými, s něčím dobrým po ruce a třeba i s tou vánoční televizní pohádkou...

Číst dál...

Jsem svědkem krásného rozhovoru dvou kněží, kteří vtipně komentují tehdejší totalitní praktiky, nestěžují si, nerozčilují se a navzdory všemu se dívají s nadějí dopředu. Tenkrát jsem pochopitelně nemohl tušit, co přinese budoucnost, že jeden z aktérů tohoto setkání skončí svůj život tragicky jako oběť zloděje a násilníka, kterému poskytl pohostinství na své faře, a druhý odejde z tohoto světa jako nástupce apoštolů...

Číst dál...

Bible je pro nás křesťany Boží slovo, zdůraznil biskup, ale víme, že byla napsána konkrétními lidmi v konkrétní době a jedno i druhé se v ní odráží. Podle muslimů však byl korán Mohamedovi nadiktován a každé slovo v něm je tudíž nadčasové, platné provždy a absolutně... Myslím, že jako křesťané máme milovat své nepřátele. Ale nemáme říkat, že naši nepřátelé nejsou naši nepřátelé. Naslouchejme i varovným hlasům...

Číst dál...

V letošním adventu se probírám různými pasážemi encykliky Laudato si´(celou ji určitě ani zdaleka neproberu) – a doufám, že moje čtenářské zápisky a ohlasy jsou zajímavé i pro čtenáře Skleněného kostela. Dnes bych chtěl ale jeden článek Laudato si´ vypíchnout, zdůraznit tím, že jej vůbec nebudu komentovat: jen jen doporučím vaší pozornosti, vážení čtenáři...

Číst dál...

Žijeme v době dialogu. Panuje všeobecný konsensus, že než aby se lidé různého přesvědčení zabíjeli, je lepší, vedou-li dialog. Ovšem někteří, jak třeba Rusové na Krymu či islámští fanatici kdekoliv, dialog nepěstují. Žijeme ostatně spíš v době keců než skutečného dialogu. Ovšem lepší je žvanit, než aby se lidé navzájem zabíjeli...

Číst dál...