Téma

Začíná být jasné, že vydaný majetek ani v investice proměněná dočasná renta ekonomiku církve nezajistí. Kůrovcová kalamita a zadrhávající rozjezd projektů turistického ruchu situaci zhoršují, ale hlavní příčinou nejsou. Příčinu je třeba hledat na výdajové straně rozpočtu. Ekonomická odluka od státu neznamená zbohatnutí církve ani posílení jejího vlivu...

Chtěl bych jen ve vší skromnosti připomenout, že Království Boží je jako kvas, který má prokvasit celý svět. Zatím spíš svět proniká do Církve a celou ji prokvasí. Nedivíme se, že na faře je kavárna, ale kdyby třeba v kavárně byla kaplička nebo jen výklenek s duchovní soškou, my sami křesťané bychom to určitě odsuzovali...

Pojem štěstí je matoucí a neměli bychom ho používat, alespoň tehdy ne, když mluvíme o Bohu a náboženství. Štěstí rovná se: úspěch v zaměstnání – mraky peněz, vila, daleké cesty, atraktivní partner/ka a samozřejmě hodně zdraví, mít chytré děti. Anebo, otočme list, jiné štěstí, štěstí ve smyslu mír a duševní pohoda, vyrovnaný život v dostatku, ale ve skrovných materiálních poměrech...

Píší se různé „Bible pro jedenadvacáté století“, ve kterých – když to jen trošku přeženu – se slovo „král“ překládá slovem „oligarcha“ a bibličtí Židé se nechávají cestovat shinkansenem. Nechci moc zesměšňovat – už tak někdy dost komické – snahy o aktualizaci biblických reálií: úmysl jejich autorů je jistě upřímný; ale o reálie, které by odpovídaly naší každodenní skutečnosti, přece vůbec nejde...