Duchovní

Co dělají staří lidé, kteří ještě mají víru v Boha a zkušenost? Co mají dělat? „Základní modlitby a vše, co ví o Pánu Ježíši, naše děti umí a ví díky babičce. Od malička si je brala na klín a vše potřebné je učila. O takové babičce můžeme s prosebným povzdechem k Bohu říct společně s kněžnou Boženy Němcové: Šťastná to žena.“ Kolik dětí, i pokřtěných, leží na cestě života okradeno o poklad víry?...

Pán Ježíš dal těm, kteří devět prvních pátků po sobě přijmou svátost smíření a smírné svaté přijímání, dvanáct příslibů. Poslední z nich je, že po smrti nepřijdou do pekla. Jeden z našich synů, vzorný ministrant, během studií na medicíně od víry úplně odpadl. Stal se z něj velmi dobrý, mnoha lidmi vyhledávaný lékař. Ale do kostela nechodil a svým životem dělal radost zlému duchu... Velmi jsem se za něj modlila.

Červen je měsícem kněžských svěcení. Letos by církev (ve Francii s 67 miliony obyvatel) měla uvítat 122 nových kněží, 77 diecézních a 45 těch, kteří jsou členy řeholních kongregací. Jedni budou více méně odevzdaně naříkat nad poklesem povolání. Jiní uvidí výzvu ke zrušení celibátu či otevření kněžství ženám. A další budou vyzývat k následování příkladu diecézí nebo komunit, které jsou přitažlivější než jiné. Tyto tři zdánlivě různé postoje mají společné, že se upínají k číslu. Ale možná se na ten problém díváme obráceně...

Dnešní Boží slovo je (mimo jiné) o povolání ke svobodě víry, ke svobodě pastýřské (duchovní) služby a ke svobodě Božích dětí. Nepřítel se snaží toto povolání ke svobodě zničit – třeba tím, že představuje cestu víry a svobody jako život, kdy stále něco (nepříjemného) musíš a něco (příjemného) nesmíš. A u mnoha lidí se mu to daří. Je to stále stejná písnička – už od stvoření světa – člověk si udělá sám svými silami nebe na zemi...