A tak to je vždy, kdy „doputujeme“ na nejdůležitější a nejprospěšnější hostinu našeho pozemského života. Tou je mše svatá. Tam nám Bůh dává všechno – sám sebe ve svém slově a ve svém těle. Neexistuje nic většího. Zmíněná hostina – mše svatá – je především díkůčinění. Děkuj za všechno. Ať se ti to líbí nebo ne – děkuj za všechno. A pros. 

Číst dál...

Když nevím, tak se zeptám. Otázka je vnímána jako výraz nevědomosti. Mnozí se neptají, aby nevypadali hloupě. Přesto jsou otázky v našem životě velmi důležité a jsou jedním ze základů našich vzájemných vztahů. Pán Ježíš dostal otázku člověka, který přemýšlel o celém lidském životě – nejen o čase, který žije zde na zemi: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“

Číst dál...

Co je pro mě v životě nejcennější? Co z toho nejvíc chráním? O co mám největší strach? Čeho si nejvíc vážím? Zkusil jsem nad tím někdy anebo vůbec uvažovat? A když se zamyslím nad tím, že bych o to přišel, někdo by mně to ukradl – udělá se mně zle. Jak se toto moje přemýšlení – ve skutečnosti smysl a náplň mého života – naprosto míjí s myšlením a vůlí Boží...

Číst dál...

V neděli 14. srpna – dá-li Pán Bůh – budu na pouti k Božímu milosrdenství a po stopách svatého Jana Pavla II. Kázat tyto dny nebudu. Je ale třeba připomínat (společně se svatým Maxmiliánem Kolbem – 14. 8.) základy a dogmata katolické církve týkající se Panny Marie, Matky Boží – k větší cti a slávě Boží...

Číst dál...