První léta
„Dědo, ty jsi viděl živý dinosaury?“ zeptal se mne nedávno vnuk nad výpravnou knížkou hemžící se pterodaktyly, tyranosaury a plesiosaury.
„Neviděl. Ale se strejdou jsme zastavili Turka na Moravě!“ odpověděl jsem a dal k dobru historku, kterou jsme s bráchou slýchávali od tatínka. Zní v ní třeskot zbraní, ržání koní, s Moravou je zle a nebýt nás Čechů, kdoví, jestli by dnes Evropa nekončila za Pardubicemi.
Tatínek svá tvrzení podepíral názornou ukázkou jizvy na levém spánku, kteroužto mu způsobil běsnící Turek v posledním tažení. (V posledním tažení byl samozřejmě ten Turek!)
Bylo mi asi deset let, když mi přiznal, že jizva je dílo porodní báby. Dost mne to tenkrát zklamalo.
Já svá tvrzení dokladuji vstřelem po turecké kuli: dnes již neprováděné očkování na levém rameni.
Dneska jsem daleko starší, než můj tatínek tenkrát, a postupně mi došlo, že se k báchorkám nutně uchylovat nemusím. Mé nejranější vzpomínce bude letos padesát let a technický pokrok s razantní společenskou změnou způsobily, že vyprávění z mého dětství může znít jak z jiného světa. Přinejmenším těm, kteří nepamatují období, pro které se v naší zemi vžil název normalizace, a nepoznali socialistický venkov s velkokapacitními kravíny a družstevními lány. Vezmu to pěkně popořádku.

Tanky se valí na Prahu!
Maminka leží na nafukovacím lehátku a já si spokojeně plavu v jejím břiše. Tatínek vylézá ze stanu a spěchá ke kiosku pro čerstvé rohlíky. Na spáče už nezbudou!
Prodavač stojí strnule a poslouchá rádio. „Rusi prekročili štátne hranice,“ hlásí tátovi. Je srpen 1968 a rodiče tráví dovolenou v tatranském Starém Smokovci. Celý kemp balí. Chlapi mluví o mobilizaci. Sjíždíme z hor. Celou cestu do Prahy jedeme v kolonách a vybržďujeme tanky. Nevím, co to dělá s maminkou. Ale táta je na mrtvici. Naděje, že se po dvaceti letech tuhého komunismu něco změní, mizí v nenávratnu.
Ve stejnou dobu přichází tátův kamarád na Okresní vojenskou správu v Kladně. „Co chcete?“ ptá se služba u vchodu. „Co asi? Republika je napadená, jdu se hlásit do zbraně!“ Se stejným úmyslem se za celý okres Kladno dostavili dva záložáci. Pečlivě si je zapsali, a jak kamarád říká, ten vlastenecký zločin měl v kádrovém posudku až do listopadové revoluce.

(pokračování příště)