Je to dvacet let a pár dní, co jsem z vlaku, který přijel na nádraží ve Valašském Meziříčí, v mrazivém jiskřivém večeru seskočila do závěje. Čekaly mě krátké vánoční prázdniny s přáteli a pak přejezd o kousek dál na východ ke slovenským hranicím. Tam jsem měla s partou ze středoškolských let slavit příchod nového roku. Moje děti si občas stýskají, že nezažily rok 2000 a ten slavný silvestr před ním. 

Číst dál...

Hospoda, Mareš, tedy U Marešů. Sousedé. Vidí si do talíře už spoustu let. Pivo Poutník (všichni jsme poutníci). Je po půlnoci.

„Kolik je ti let?“

„No už dost. Však víš. Už jsem v důchodu,“ neochotně odpovídá důchodce.

„No vidíš!“ triumfuje muž, kterému do důchodu už taky moc nechybí...

Číst dál...

Můj kamarád Venca Vitásek napsal moc dobrý dopis generálnímu tajemníkovi OSN. Praštil se přes kapsu a nechal si dopis přeložit od profesionální agentury. Pravda je, že z New Yorku mu zdvořile odpověděli, ale ani slovo k tomu, co můj kamarád Venca Vitásek navrhoval velmi naléhavě, totiž že je ochoten promluvit na světovém summitu ke klimatické změně...

Číst dál...